Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma k omluvě a důvodům, které podal zmocněný zástupce žalobce, ohledně nepřítomnosti na ústním jednání.
Městský úřad Lipník nad Bečvou, odbor dopravy (dále jen „městský úřad“), zahájil oznámením ze dne 21. 11. 2012 proti žalobci správní řízení, a to pro podezření ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a přestupku podle § 83 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění do 31. 12. 2014 (dále jen „o podmínkách provozu vozidel“).
Těchto přestupků se měl žalobce dopustit tím, že řídil vozidlo, na kterém nebyla umístěna tabulka registrační značky, pouze za předním sklem byla umístěna tabulka zvláštní registrační značky pro jednorázové časově omezené použití, která byla k datu kontroly již neplatná. Dále bylo zjištěno, že vozidlo není v České republice registrováno a nebyla prokázána ani jeho technická způsobilost. Tímto mělo dojít k porušení § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu a § 6 odst. 1 a § 37 písm. c) zákona o podmínkách provozu vozidel.
Žalobce byl v oznámení o zahájení přestupku zároveň předvolán k ústnímu jednání, které se mělo konat dne 13. 12. 2012 v 9:00 hodin. Předvolání bylo žalobci doručeno fikcí dne 3. 12. 2012.
Dne 13. 12. 2012 v 8:03 hodin telefonicky kontaktoval městský úřad muž, který sdělil, že je zmocněný zástupce žalobce (dále jen „zmocněný zástupce“), který jej předchozího dne požádal, aby ho zastupoval na nařízeném ústním jednání. Dle úředního záznamu, který byl o telefonátu pořízen, zmocněný zástupce uvedl, že předchozího dne zaslal na elektronickou podatelnu městského úřadu omluvu z ústního jednání, která se však vrátila jako nedoručená.
Žalobce se k ústnímu jednání nemůže dostavit, stejně jako zmocněný zástupce, který má jednání u jiného správního orgánu. Pracovnice městského úřadu zmocněného zástupce upozornila, že telefonické podání považuje za nouzové s tím, že do pěti dnů musí být písemně potvrzeno; v opačném případě bude věc projednána v nepřítomnosti žalobce. Dodala, že je třeba doložit plnou moc k zastupování žalobce a prokazatelný doklad o tom, že se tento zmocněný zástupce zúčastnil jednání u jiného správního orgánu.
Městský úřad ještě téhož dne, tj. 13. 12. 2012, přestupek projednal v nepřítomnosti žalobce.
Dne 17. 12. 2012 byla městskému úřadu doručena omluva z ústního jednání datovaná dnem 13. 12. 2012, ve které bylo uvedeno, že žalobce před několika hodinami zmocnil zástupce k účasti při ústním jednání, neboť u něj nastala situace, která mu neumožňuje se v následujících dvou měsících ústního jednání zúčastnit.
Ve shodě s obsahem úředního záznamu je v omluvě dále konstatováno, že se zmocněný zástupce sám nemůže jednání zúčastnit, protože v tento den zastupuje jiného účastníka řízení v Mostě, od kterého přijal zmocnění dříve.
Rozhodnutím ze dne 28. 1. 2013 shledal městský úřad žalobce vinným ze shora specifikovaných přestupků, za které mu uložil dle § 125c odst. 4 písm. d) a § 125c odst. 5 zákona o silničním provozu pokutu ve výši 6 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 6 měsíců.
Žalobce podal proti rozhodnutí městského úřadu odvolání, které žalovaný zamítl. Ve vztahu k námitce, že na ústní jednání nedorazil žalobce, resp. jeho zmocněný zástupce, žalovaný konstatoval, že důvody překážek v účasti žalobce při ústním jednání nebyly nijak konkretizovány ani doloženy. Tvrzení tak nebylo možné přezkoumat a je nutno vycházet z toho, že se k ústnímu jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Jako důvodnou nelze dle žalovaného akceptovat ani omluvu, kterou podal zmocněný zástupce žalobce, neboť v situaci, kdy si žalobce zvolí zmocněnce pouhý den před nařízeným ústním jednáním i přes to, že o předvolání věděl téměř dva týdny předem, se tento postup jeví jako výrazně účelové jednání. Pokud zmocněný zástupce při podpisu plné moci věděl, že se jednání nebude moci zúčastnit, neměl plnou moc vůbec přijmout.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud dospěl k závěru, že správní orgány aplikovaly institut zneužití práva, jestliže plnou moc udělenou žalobcem posoudily jako neplatnou. Přitom však řádně nevyhodnotily subjektivní a objektivní test k naplnění všech znaků institutu zneužití práva.
Krajský soud poukázal na porušení práva na obhajobu a konstatoval, že žalobce ani jeho zmocněný zástupce neměli možnost před správním orgánem vypovídat. Zdůraznil dále právo na přiměřený čas k přípravě obhajoby a právo zvolit si obhájce s tím, že se měl žalobce včas dozvědět o tom, že jeho zástupce nebude připuštěn k zastupování, tak aby mohl svou obhajobu provést sám. Žalobce neměl možnost vyjádřit se k provedeným důkazům ani případně navrhnout důkazy další.
Dále dospěl krajský soud k přesvědčení, že správní orgány překročily zákonem stanovené meze správního uvážení, a to při výkladu neurčitého právního pojmu bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu obsaženého v § 74 odst. 1 zákona o přestupcích jako předpokladu pro možnost konání ústního jednání v nepřítomnosti obviněného z přestupku.
Krajský soud nepřisvědčil argumentaci žalovaného o účelovosti plné moci, která byla udělena den před jednáním a osobě, která byla na stejný čas již předvolána k jednání v jiné věci. Správní orgány nemohou dle soudu žalobce omezit ve volbě zmocněnce.
Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
V projednávané věci byl žalobce předvolán v dostatečném předstihu, tak aby si mohl zvolit zástupce a řádně se připravit na ústní jednání. Ten však na oznámení o přestupku nijak nereagoval. S tím také souvisí jeho právo nahlédnout do spisu, vyjádřit se k podkladům a navrhovat důkazy. Toho však žalobce nevyužil.
Předmětem sporu bylo posouzení procesního postupu správních orgánů, konkrétně projednání přestupku žalobce v jeho nepřítomnosti, resp. splnění zákonem stanovených podmínek pro takový postup.
Konání ústního jednání v rámci řízení o přestupku předpokládá § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, ve kterém je uvedeno, že [o] přestupku koná správní orgán v prvním stupni ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Náležitá omluva přitom vždy předpokládá existenci důležitého důvodu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 12. 3. 2009, čj. 7 As 9/2009-66).
Správní orgán je povinen respektovat základní právo obviněného na účast při jednání, není ale povinen přizpůsobit režim řízení a jeho průběh jakýmkoliv požadavkům a představám obviněného z přestupku, protože by mohl být ohrožen účel a lhůta řízení. Správní orgány jsou v rámci své diskreční pravomoci oprávněny posoudit důvodnost omluvy z jednání a nemají povinnost vyzývat obviněného k doplnění důvodů omluvy (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 23. 10. 2013, čj. 9 As 6/2013-26).
Důvodnost uplatněné omluvy je třeba posoudit s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti. V nyní projednávané věci zmocněný zástupce žalobce ve vztahu k samotnému žalobci uvedl obecné tvrzení, že se žalobce jakožto obviněný z přestupku ústního jednání nemůže zúčastnit, bez uvedení jakýchkoliv důvodů. Svoji neúčast na projednání přestupku omlouval kolizí se zastupováním jiného účastníka řízení.
Nejvyšší správní soud ČR se nad rámec kasačních námitek vyjádřil k závěru krajského soudu ohledně aplikace institutu zneužití práva. Krajský soud za takové počínání označil úvahu žalovaného o účelovosti uděleného zmocnění a zavázal jej v takovém případě provést subjektivní a objektivní test zneužití práva. Nejvyšší správní soud ČR konstatuje, že stěžovatel v přiměřené míře srozumitelně konstatoval, z jakého důvodu nepovažuje omluvu žalobce ani jeho zástupce za akceptovatelnou. Skutečnost, že vyjádří pochybnosti nad její účelovostí, však ještě neznamená, že by byl automaticky povinen provádět test aplikace institutu zneužití práva.
Stěžovatel předně namítal, že krajský soud z úředního záznamu dovozuje odlišné skutečnosti, než v něm jsou uvedeny. Vychází tak ze žalobní námitky, ve které žalobce uvádí, že pracovnice městského úřadu akceptovala omluvu z ústního jednání učiněnou zástupcem žalobce a dohodla se s ním na konání náhradního ústního jednání.
Nejvyšší správní soud ČR konstatuje, že závěr ohledně akceptace omluvy ze strany městského úřadu nemá oporu v žádném dokumentu založeném ve správním spisu, jedná se pouze o nepodloženou domněnku stěžovatele.
Je třeba respektovat právo žalobce na obhajobu a právo na volbu obhájce, byť se v daném případě jedná o obecného zmocněnce. Nejvyšší správní soud ČR je však za dané skutkové situace názoru, že i uplatnění tohoto práva má jisté hranice (srov. rozsudek Nejvyšší správní soud ČR ze dne 1. 8. 2013, čj. 9 As 90/2012-31).
V projednávané věci si žalobce zvolil zástupce nanejvýš jeden den před konaným ústním jednáním. Z předložené omluvy, kterou podal jeho zmocněný zástupce přitom neplynou žádné okolnosti, na základě kterých by bylo možné akceptovat, proč tak neučinil s větším časovým předstihem a současně zvolil zástupce, o kterém věděl či měl vědět, že se k jednání nedostaví. Ve vztahu k nepřítomnosti žalobce je v omluvě pouze uvedeno, že se nemůže jednání účastnit a tento stav bude trvat ještě po následující dva měsíce.
Omluva tedy neobsahuje žádné skutečnosti vypovídající o tom, kdy se žalobce o své překážce v účasti při jednání dozvěděl a z jakého důvodu o tom správní orgán sám neuvědomil. Jestliže tedy správní orgány za dané situace hodnotily celkové okolnosti omluvy z jednání a její důvody, pak se lze ztotožnit s jimi vznesenými pochybnostmi, že žalobcem zvolený přístup lze považovat za účelový.
Nejvyšší správní soud ČR dospěl na základě všech uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto dle § 110 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
(citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 24. března 2016 č. j. 10 As 26/2015 – 30)
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr připomíná, že po udělení plné moci může vystupovat právě jako Váš zmocněný zástupce ve všech druzích soudních či správních řízeních.