Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma se dnes zaměřuje na institut vazby, zejména o jaký institut jde, k čemu se využívá, kdo jej nařizuje, na jak dlouhou atd. V poslední době se v České republice objevovaly medializované kauzy, při nichž byly obviněné osoby umístěny do vazby. Odborná veřejnost zřejmě ví, co si pod medializovaným pojmem „uvalení vazby“ představit, nicméně laické veřejnosti nemusí být jasné, co vše je zapotřebí naplnit, aby bylo možno vazbu vůbec využít, a jaké kroky musí být provedeny, aby byl člověk do vazby umístěn.
Vazba je zajišťovací institut, který omezuje osobu na osobní svobodě, proto je třeba nutné naplnit veškeré požadavky, které zákon pro její aplikaci předpokládá, jelikož jde o prostředek ultima ratio, tedy prostředek, který lze užít pouze v případě, nelze-li zamýšleného účelu dosáhnout jinak.
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řádu soudním (dále jen „trestní řád“) v § 68 odst. 1 stanoví, že vzít do vazby lze toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání. Tím však nejsou všechna omezení vyčerpána. V § 68 odst. 2 trestního řádu je uvedeno, že vzít do vazby nelze obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dvě léta, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje tři léta. Tudíž umístit do vazby lze toliko obviněného, avšak ne z důvodu spáchání jakéhokoli trestného činu, nýbrž jen takového, který naplňuje takovou závažnost, která odpovídá ustanovení § 68 odst. 2 trestního řádu.
Nicméně z pravidla závažnosti trestného činu, pro který je obviněný trestně stíhán existuje řada výjimek upravených v § 68 odst. 3 a 4 trestního řádu. Jde například o situace, kdy obviněný uprchl nebo se skrýval, již působil na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání nebo již opakoval trestnou činnost, pro niž je stíhán atd. V těchto případech lze užít vazby i když je trestný čin, pro který je obviněný trestně stíhán i mírnější.
O vazbě se vydává rozhodnutí, které musí být odůvodněno též skutkovými okolnostmi, a to takovými okolnostmi, které opravdu dostatečně naplňují tzv. „vazební důvody“ uvedené v § 67 trestního řádu, a z nichž vyplývá, že vazbu nelze nahradit jiným prostředkem.
Dle § 73b odst. 1 trestního řádu o vzetí obviněného do vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Soud, resp. soudce, zjišťuje, zda jsou naplněné vazební důvody, které určují typ vazby. U každého typu vazby musí soud posoudit zda dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný a zda účelu nelze dosáhnout jinak.
Prvním typem vazby je vazba útěková, která spočívá, dle § 67 písm. a) trestního řádu v důvodné obavě, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest. Zde může jít zejména o situace, kdy obviněný má prostředky k útěku, kterým by mařil trestní stíhání.
Dále trestní řád upravuje vazbu koluzní uvedenou pod písm. b) uvedeného ustanovení, kde soud posuzuje skutečnosti, které by svědčily, že obviněný bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání.
Posledním typem, uvedeným v písm. c) uvedeného ustanovení je vazba předstižná, která spočívá v opakování trestné činnosti, pro niž je obviněný stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil.
Pokud jsou naplněny vazební důvody u osoby obviněného, je zřejmé že tento trestný čin spáchal obviněný a nelze-li dosáhnout účelu jinak, především užití nahrazení vazby zárukou, dohledem, předběžným opatřením nebo slibem dle § 73 trestního řádu, rozhodne soud o vzetí obviněného do vazby. Pokud je obviněný ve vazbě, je to důvod tzv. nutné obhajoby, a obviněný musí mít obhájce.
Jelikož jde o prostředek ultima ratio při omezování osobní svobody obviněného, který není pravomocně odsouzen, trestní řád v § 72a upravuje nejvyšší přípustnou dobu trvání vazby.
Dle odst. 1 může vazba trvat v přípravném řízení a v řízení před soudem jen nezbytně nutnou dobu. Celková doba trvání vazby v trestním řízení nesmí přesáhnout:
písm. a) jeden rok, je-li vedeno trestní stíhání pro přečin (dle § 14 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb. trestní zákoník takové trestné činy, který jsou nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let),
písm. b) dva roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zločin (dle § 14 odst. 3 trestního zákoníku tedy takové trestné činy, které nejsou zločiny),
písm. c) tři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin (tedy takové úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let),
písm. d) čtyři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin, za který lze podle trestního zákoníku uložit výjimečný trest (trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí).
Z uvedené doby připadá jedna třetina na přípravné řízení a dvě třetiny na řízení před soudem. Specifikum přináší tzv. vazba koluzní, která může trvat nejdéle tři měsíce a také úprava vazby mladistvých pachatelů zakotvená v zákoně č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže (srov. § 47 zákona o soudnictví ve věcech mládeže).
Pokud nebyl obviněný propuštěn dříve před uplynutím nevyšší možné lhůty, musí být propuštěn nejpozději poslední den této lhůty.
Během trvání vazby jsou orgány činné v trestním řízení povinny průběžně zkoumat, zda důvody vazby u obviněného ještě trvají nebo se nezměnily a zda nelze vazbu nahradit některým z vhodných opatření. Nejpozději každé tři měsíce od právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby nebo právní moci jiného rozhodnutí o vazbě je v přípravném řízení soudce povinen rozhodnout na návrh státního zástupce o tom, zda se obviněný i nadále ponechává ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští. Jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby na svobodu.
Obviněný má právo podat opravný prostředek ohledně rozhodnutí o vzetí do vazby, a dále kdykoli po právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby žádat o propuštění z vazby. O žádosti rozhoduje soud a v přípravném řízení státní zástupce. Nevyhoví-li státní zástupce žádosti o propuštění z vazby, je povinen ji nejpozději do pěti pracovních dnů od doručení předložit k rozhodnutí soudci, avšak musí být rozhodnuto bez zbytečného odkladu.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr dodává, že osoby umístěné do vazby vykonávají vazbu ve vazebních věznicích, přičemž samotný průběh výkonu vazby se řídí zákonem č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby.