Ústavní soud České republiky ke smrti dítěte způsobené couváním automobilu.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma se znovu vrací k záležitosti, kterou řešil dne 25. března 2015 Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí pod č. j. 8 Tdo 125/2015-27, a která byla zde publikována pod názvem Usmrcení ročního dítěte při couvání z parkoviště dne 20. října 2015.
Obviněný dne 24. června 2012 v prostoru obytné zóny zahájil couvání se svým vozidlem z parkovacího místa, zrovna v době kdy matka ročního dítěte nevěnovala dítěti náležitou pozornost. Obviněný dle názoru Nejvyššího soudu České republiky při couvání nedbal náležité opatrnosti, kvůli čemuž došlo ke střetu s dítětem, na základě kterého došlo k usmrcení dítěte.
Nejvyšší soud České republiky uvedl, že při couvání nesmí řidič ohrozit osoby nacházející se v blízkosti, a musí zajistit takové podmínky, aby k ohrožení nedošlo. Například pokud to vyžadují okolnosti, musí řidič zajistit bezpečné couvání pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby. S tímto závěrem se obviněný neztotožnil a podal dne 10. července 2015 k Ústavnímu soudu stížnost.
Ústavní soud České republiky věc projednal dne 31. května 2016 s tím, že obecné soudy věc posoudily vadně a porušili tím právo obviněného na spravedlivý proces. Obviněný dle názoru Ústavního soudu České republiky nebyl s to za žádné okolnosti schopen předvídat, že ke střetu vůbec může dojít.
Jelikož obviněný nemohl nehodu předvídat, obecné soudy v tomto případě nemohly dovodit jakékoli zavinění obviněného na tomto střetu, ať by šlo o vědomou či nevědomou nedbalost. Přičemž Nejvyšší soud České republiky v dovolání vyřkl názor, kterým potvrdil rozhodnutí obecných soudů a dále doplnil, že v případě předmětného střetu je řidič zodpovědný za trestný čin spáchaný z vědomé nedbalosti, protože spoléhal na to, že dítě, které v osudný moment neunikne z pozornosti své matky, jelikož si měl zajistit bezpečné couvání pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby.
Ústavní soud České republiky uvedl, že takto paušalizující požadavek na řidiče je nepřiměřený a v dnešních podmínkách nerealizovatelný.
Ústavní soud České republiky se neztotožnil se právními závěry obecných soudů stran existence nedbalostního zavinění na straně stěžovatele, a má za to, že tyto závěry jsou v příkrém rozporu s provedenými důkazy a zjištěnými skutkovými okolnostmi.
Jak je patrno z odůvodnění napadených rozhodnutí, obecné soudy svůj závěr o nedbalostním jednání dovodily pouze z toho, že stěžovatel věděl o přítomnosti nezletilých dětí v blízkosti svého auta, přičemž nereagoval na skutečnost, že dvě dospělé ženy, které na tyto děti měly dohlížet, se spolu bavily, a tudíž dětem nevěnovaly dostatečnou pozornost. Této skutečnosti si měl být stěžovatel podle obecných soudů vědom z toho důvodu, že spolu obě ženy hovořily v době, kdy předtím kolem nich na parkovišti procházel. Žádné další okolnosti, které by svědčily o tom, že stěžovatel měl a mohl předvídat, že se jednoroční batole vzdálí od pečujících osob a ocitne se v dráze couvání motorového vozidla, soudy nepředložily.
I kdyby však na základě pouhé přítomnosti dětí na parkovišti mohl předvídat, že se dítě může náhle ocitnout v dráze jeho couvání a že je pro jeho výšku nemusí vidět, a byl by si tím pádem vědom, že svým jednáním může porušit zájem chráněný trestními předpisy, měl podle názoru Ústavního soudu České republiky zcela přiměřený důvod spoléhat se na to, že toto porušení nezpůsobí.
Ústavní soud České republiky vyslovil názor, že nelze přijmout názor, že pokud spolu hovoří dvě dospělé osoby hlídající roční dítě, musí třetí osoba automaticky předjímat, že hlídanému dítěti nevěnují dostatečnou pozornost. Po řidiči osobního motorového vozidla nelze požadovat, aby na základě pouhé skutečnosti, že se osoby, které v blízkosti místa jeho couvání hlídají roční dítě, spolu baví, předvídal, že tyto osoby v budoucnu ztratí kontrolu nad pohybem tohoto dítěte.
Posledním nedostatkem, který Ústavní soud České republiky ve vedených soudních řízeních spatřoval, byla snaha obecných soudů za jakoukoli cenu nalézt viníka střetu, který měl tragické následky, jelikož je jasné, že k některým tragickým událostem někdy může dojít i bez cizího zavinění, přičemž k této možnosti dostatečně nepřihlédly.
Jelikož bylo ve věci vydáno nesprávné rozhodnutí a zároveň došlo k porušení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, Ústavní soud České republiky rozhodl nálezem o vracení věci zpět Okresnímu soudu v Karviné – pobočka v Havířově k novému projednání.
(citovaný nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 2065/2015 ze dne 31. května 2016)
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma připomíná, že Ústavní soud České republiky není součástí soustavy obecných soudů, jehož úkolem je zejména chránit ústavnost, základní práva a svobody vyplývající z Ústavy, Listiny základních práv a svobod a dalších ústavních zákonů České republiky. Ústavní soud České republiky má ve své pravomoci vymezené v čl. 87 Ústavy České republiky.