Účinná lítost pohledem advokáta JUDr. Lubora Ludmy:
Ačkoli obava z možného trestního stíhání nevylučuje sama o sobě splnění podmínky dobrovolného napravení škodlivého následku u pachatele trestného činu podle § 240 tr. zákoníku, který dodatečně uhradí dlužnou daň, je vždy nutné velice pečlivě vyhodnotit konkrétní skutkové okolnosti, které takovému jednání předcházely, či jej doprovázely. Např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, publikovaném pod č. 29/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil Nejvyšší soud ČR názor, podle něhož jestliže pachatel dodatečně splní svou daňovou povinnost až na podkladě výsledků daňové kontroly, byť ještě před zahájením trestního stíhání, nejedná dobrovolně o své vlastní vůli, ale již pod hrozbou zcela bezprostředně hrozícího trestního stíhání (nejedná se tedy o účinnou lítost). Již v době zahájení daňové kontroly jsou totiž činěny konkrétní úkony, které mají prokázat skutečnosti svědčící o případném zkrácení daně, a tedy v konečném důsledku o tom, že byl spáchán trestný čin. Pro posouzení otázky, zda skutečně pachatel jednal dobrovolně, jsou vždy stěžejní právě konkrétní okolnosti případu, jak nakonec zdůraznil i Ústavní soud ČR.
Z napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci nejvyšší státní zástupce akceptoval pouze závěr o vině obviněného trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, nikoli však s použitím ustanovení § 33 tr. zákoníku o účinné lítosti. Podle nejvyššího státního zástupce je postup krajského soudu v rozporu se zákonem i ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR ve vztahu k otázce zániku trestnosti činu v důsledku účinné lítosti.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma vysvětluje, že účinná lítost je jedním z obecných důvodů zániku trestní odpovědnosti pouze u taxativně vyjmenovaných trestných činů. Dále pro její aplikaci musí být zároveň splněno, že byl trestný čin dokonán a pachatel dobrovolně zamezil škodlivému následku trestného činu nebo jej napravil nebo učinil o trestném činu oznámení v době, kdy bylo možno zabránit vzniku škodlivého následku.
Jak nejvyšší státní zástupce zdůraznil, není pochyb o tom, že obviněný úhradou dodatečně doměřené daně z přidané hodnoty napravil škodlivý následek žalovaného jednání, odmítl však názor odvolacího soudu, že tak učinil dobrovolně. Připustil sice, že obviněný dlužnou daň uhradil bezprostředně po vydání platebního výměru (dne 22. 7. 2013), avšak za situace, kdy si musel být vědom probíhajícího trestního řízení, neboť již dne 28. 2. 2013 byl policejním orgánem vyzván k podání vysvětlení ke skutkovým okolnostem, jež se následně staly předmětem obžaloby v této věci.
Dovolací námitky nejvyššího státního zástupce směřují proti nesprávné aplikaci ustanovení § 33 tr. zákoníku, jež upravuje zánik trestní odpovědnosti pachatele v důsledku účinné lítosti. Odpovídají tedy uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud ČR proto mohl na jejich podkladě podle § 265i odst. 3, 4 tr. řádu přezkoumat napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci i jemu předcházející řízení včetně rozsudku soudu prvního stupně a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Přitom zjistil, že napadený rozsudek soudu druhého stupně obsahuje vadu nesprávného použití ustanovení § 33 písm. a) tr. zákoníku vytýkanou nejvyšším státním zástupcem.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že u obviněného nastaly podmínky pro zánik jeho trestní odpovědnosti účinnou lítostí ve smyslu § 33 písm. a) tr. zákoníku, neboť dodatečně doměřenou daň z přidané hodnoty uhradil a to ještě předtím, než byl policejním orgánem obviněn ze spáchání přečinu, jehož podstatou bylo zkrácení daňové povinnosti. Podle odvolacího soudu tedy obviněný dobrovolně napravil škodlivý následek přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku jak mj. vyžaduje ustanovení § 33 písm. a) tr. zákoníku o pojmu účinná lítost. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci ve svém zprošťujícím rozsudku připomněl usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 181/14, který již rozhodoval o ústavní stížnosti obviněného na počátku jeho trestního stíhání v této věci. Nato navázal odvolací soud argumentem, podle něhož obviněný v dané věci uhradil dlužnou daň prakticky ihned poté, co se dozvěděl o výši nedoplatku, s tím, že dříve tak ani nemohl objektivně učinit, což tento soud zjevně dovodil (nesprávně) z neznalosti výše nedoplatku daně z přidané hodnoty. Až poté, co obdržel dodatečný platební výměr, mohl podle soudu druhého stupně obviněný napravit škodlivý následek stíhaného přečinu, a proto přiznal obviněnému naplnění podmínek účinné lítosti podle § 33 písm. a) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud ČR ve své judikatuře přijaté již po uvedeném nálezu Ústavního soudu reagoval na vyslovené teze prosazující širší uplatnění institutu účinné lítosti podle § 33 tr. zákoníku v případech, kdy trestní stíhání pachateli trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku již reálně hrozí, avšak zároveň zdůraznil, že otázku „dobrovolnosti“ je třeba řešit se zřetelem ke konkrétním okolnostem případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 8 Tdo 1452/2009).
Kromě shora uvedeného bylo taktéž judikováno, že v některých případech nemusí být vyloučeno, aby byla dobrovolnost jednání pachatele trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku shledána i v dodatečném zaplacení zkrácené daně na základě platebního výměru vydaného správcem daně po zjištění daňového nedoplatku. Půjde však spíše o výjimečné případy, v nichž lze z určitých důvodů pachateli tolerovat, že vyčkával se zaplacením daňového nedoplatku až na rozhodnutí správce daně, pokud ke zkrácení daně došlo např. v důsledku nejednoznačného znění právních předpisů, nejednotného postupu finančních orgánů, nejednoznačného posouzení povahy některého uskutečněného zdanitelného plnění apod. O takový případ ovšem nejde za těch skutkových okolností, které byly předmětem trestního stíhání obviněného ve výše uvedené trestní věci. Tzn. situace, v nichž pachatel právě se záměrem snížit povinnost odvést daň v určitém rozsahu, předloží správci daně podklady, jejichž součástí je nepravdivé tvrzení o uskutečněných obchodních případech, které tedy nebyly realizovány. Je proto zřejmé, že si daňový poplatník je vědom i rozsahu zkrácení daně, tudíž nelze akceptovat tvrzení odvolacího soudu o tom, že obviněný musel vyčkat dodatečného platebního výměru a nemohl dluh na dani uhradit dříve. Takovéto podvodné jednání, k odstranění jehož škodlivého následku dojde až po odhalení nepravdivosti údajů obsažených v daňovém přiznání příslušným správcem daně, nemůže splňovat podmínku dobrovolnosti ve smyslu ustanovení § 33 písm. a) tr. zákoníku.
Obviněnému byla v rámci daňové kontroly dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty výměry ze dne 25. 6. 2013, které převzal dne 2. 7. 2013, vyměřenou daň obviněný uhradil až dne 22. 7. 2013, tedy za dvacet dní. Vzhledem k citované judikatuře Nejvyššího soudu ČR nelze považovat uhrazení dlužné daně za dobrovolné, učiněné pouze z vlastní vůle obviněného. V rámci daňové kontroly uplatnil obviněný fiktivní faktury, kterými se snažil docílit zkrácení své daňové povinnosti k dani z přidané hodnoty, nebyla tak řešena žádná složitá otázka povahy daňových předpisů či jejich výklad a nebyl proto dán důvod, aby s úhradou obviněný vyčkával až na vyměření daňového dluhu správcem daně.
Obviněný se tedy snažil zbavit dodatečně vyměřené daňové povinnosti, což je v přímém rozporu s podmínkou dobrovolnosti nápravy škodlivých následků svého jednání. Jak správně připomněl nejvyšší státní zástupce v dovolání, dobrovolnost jako podmínka účinné lítosti má být výsledkem změny vnitřního postoje obviněného ve vztahu ke spáchanému trestnímu jednání. Pokud tedy Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v rámci projednávání odvolání obviněného nepřihlédl k výše citovaným pravidlům výkladu ustanovení § 33 tr. zákoníku, je jeho rozhodnutí v rozporu s hmotně právní úpravou citovaného ustanovení, tak jak předpokládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatněný nejvyšším státním zástupcem.
Nejvyšší soud ČR proto z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2015. Současně podle § 265k odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud ČR zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Advokát v Olomouci uvádí, že účinná lítost je jedním z důvodů zániku trestní odpovědnosti u taxativně vyjmenovaných trestných činů v § 33 tr. zákoníku. Zároveň však upozorňuje, že jsou zde i speciální ustanovení o účinné lítosti u některých trestných činů, když např. trestnost trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle § 242 tr. zákoníku zaniká, jestliže pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek.