Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma k zrušení ustanovení § 376 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních ohledně zastavení řízení po smrti účastníka, týká-li se řízení o určení, zda tu manželství je či není.
Plénum Ústavního soudu ČR vyhovělo návrhu Okresního soudu v Břeclavi (dále jen „okresní soud či navrhovatel“) a zrušilo dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů ustanovení § 376 odst. 1 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ZŘS“), týká-li se řízení o určení, zda tu manželství je či není.
V návrhu okresní soud uvedl, že „usnesením ze dne 26. 11. 2014 č. j. 23 Nc 1593/2014-13, zahájil řízení o určení, zda je nebo není manželství uzavřené mezi manžely a to z důvodu existence podezření, že manželství nevzniklo, neboť v souvislosti se sňatečným obřadem nebyly ve smyslu ustanovení § 677 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zákoník“), splněny takové náležitosti, na jejichž uplatnění je k tomu, aby manželství vzniklo, nutno bezvýhradně trvat. V daném případě mohlo jít o případ, kdy jeden ze snoubenců trpěl takovou duševní poruchou, která mu bránila vytvořit si vlastní vůli a vůle k uzavření manželství zcela chyběla.
Podáním ze dne 5. 1. 2015 oznámila obec, že jeden z účastníků zemřel. V dané situaci by soud měl podle ustanovení § 376 odst. 1 ZŘS zastavit řízení. Navrhovatel však vychází ze samotné podstaty projednávané věci, která spočívá v určení, zda tu manželství je či není, kdy pojmovým znakem tzv. zdánlivého manželství či neexistentního manželství je fakt, že manželství vůbec nevznikne. Takové manželství nemůže vyvolávat statusové a s ním spojené právní následky, nelze tedy vůbec hovořit o manželství.
Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení (smrt) jednoho z manželů po zahájení řízení o určení, zda manželství je či není, jež bylo zahájeno z moci úřední, by tedy neměla být překážkou řízení.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma doplňuje dotčenou právní úpravu § 376 odst1 ZŘS: „Ztratí-li účastník po zahájení řízení způsobilost být účastníkem, soud řízení zastaví.“
Toto ustanovení je zařazeno mezi „Řízení ve statusových věcech manželských“. Ze systematického zařazení napadeného ustanovení vyplývá, že je přímo aplikovatelné ve dvou ze tří statusových věcí manželských, tj. v řízení o určení, zda tu manželství je či není (zdánlivé manželství), a v řízení o neplatnost manželství.
V posuzované věci, tj. v řízení o určení, zda tu manželství je či není, zahájil okresní soud řízení podle § 13 odst. 1 ZŘS, podle něhož se řízení zahajuje i bez návrhu, není-li zákonem stanoveno, že lze řízení zahájit jen na návrh; soud řízení zahájí bezodkladně poté, co se dozví o skutečnostech rozhodných pro vedení řízení podle tohoto zákona. Účastníky takového řízení jsou v souladu s § 375 ZŘS manželé. V průběhu řízení zemřel účastník, vznikl tak prostor pro aplikaci ustanovení § 376 ZŘS a soud má povinnost řízení zastavit.
Na základě těchto zjištění Ústavní soud ČR dospěl k závěru, že napadené ustanovení je ustanovením zákona, jehož má být při řešení věci použito, tj. že okresní soud je aktivně legitimován k podání návrhu na jeho zrušení podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ve spojení s § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Z obsahu návrhu a ze soudního spisu jednoznačně plyne předmět řízení vedeného okresním soudem: posouzení, zda byly naplněny zákonné podmínky vzniku manželství.
Po analýze obecných východisek dospěl Ústavní soud ČR k dílčímu závěru, že existence veřejného zájmu na úpravě poměrů účastníků se neprojeví jen při zahájení příslušného řízení, ale též ovlivňuje jeho průběhu.
Za této situace je třeba zvážit, nakolik je potřeba určení právního postavení účastníků ovlivněna nastoupením relevantních právních skutečností po zahájení příslušného řízení. Jednou z těchto právních skutečností je i ztráta způsobilosti některého z dotčených subjektů být účastníkem řízení, typicky v důsledku smrti fyzické osoby. Bezvýjimečná povinnost soudu zastavit v takovém případě řízení by mohla vést ke ztrátě možnosti postavit najisto právní status dotčených účastníků.
Ústavní soud ČR respektuje potřebu právní jistoty při posuzování vzniku a existence manželství v případech, kdy řízení mohlo být zahájeno z úřední povinnosti a shledává, že tato potřeba trvá i tehdy, pokud některý z účastníků ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení.
Napadené ustanovení brání plné realizaci takové potřeby, jde o ustanovení ve svých dopadech zasahující do realizace konkrétních základních práv a svobod garantovaných Listinou základních práv a svobod. Právní povaha manželství a široké spektrum právních vztahů s ním spojených vede Ústavní soud ČR ke konkluzi, že aplikace ustanovení § 376 odst. 1 ZŘS je způsobilá porušit základní právo dotčených osob na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života (čl. 10 odst. 2 Listiny, příp. čl. 32 Listiny), základní právo vlastnit majetek a majetek dědit (čl. 11 odst. 1 Listiny) a základní právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), a proto je napadené ustanovení rozporné s ústavním pořádkem (čl. 1 odst. 1 Ústavy).
Základní právo na ochranu soukromého a rodinného života je úzce spojeno s určením právního postavení fyzické osoby, a to buď jako osoby žijící v manželství, či žijící mimo manželství. Řada právních institutů kalkuluje přímo s právním statusem „manžela“, přičemž jejich uplatnění mimo tento právní vztah je vyloučeno, příp. omezeno. Např. jde o společné jmění manželů, vymezení okruhu osob blízkých, příp. členů rodiny zaměstnance, nebo osob oprávněných z nemocenského pojištění, udělování souhlasu s poskytnutím zdravotní služby, apod.
V demonstrativním výčtu právních institutů jsou typicky statusové instituty, které determinují primární právní postavení osoby, a jejichž defekty v konkrétních právních vztazích mohou vést k porušení práva na ochranu soukromí a rodiny zaručeného v čl. 10 odst. 2 ev. čl. 32 Listiny, jsou mezi nimi i majetkové instituty, jejichž účelem je zajistit ochranu základních práv garantovaných v čl. 11 odst. 1 Listiny. Právní nemožnost najisto a definitivně určit status fyzické osoby a na to navazující její (ne)uplatnění v příslušných právních vztazích přímo zasahuje do obou základních práv, a to jak přímo manželů, resp. osob, které uzavřely nicotné manželství, tak třetích osob (např. příbuzných). Potřeba určení tohoto právního postavení trvá i po smrti fyzické osoby.
Určení právního postavení zemřelé fyzické osoby v hmotněprávních vztazích, které jsou výsledkem realizace výše zmíněných institutů, je závislé na dostatečném „prostoru“ pro zajištění spravedlivé ochrany subjektivních práv a oprávněných zájmů účastníků, a to i v řízeních upravených v ZŘS.
Nedostatek procesních záruk pro uplatňování práv představuje přímé porušení základního práva na soudní ochranu garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny. Právě takové porušení shledal Ústavní soud ČR v napadeném ustanovení § 376 odst. 1 ZŘS, které neumožňuje po smrti fyzické osoby určit, zda manželství touto osobou uzavřené vzniklo, či nevzniklo, čímž je omezeno, příp. zcela vyloučeno spravedlivě ochránit navazující subjektivní práva, a to i subjektivní práva třetích osob.
Z uvedených důvodů Ústavní soud ČR návrhu vyhověl a ustanovení § 376 odst. 1 ZŘS, týká-li se řízení o určení, zda tu manželství je či není, zrušil podle ustanovení § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu v rozsahu uvedeném ve výroku, a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
(citovaný nález pléna Ústavního soudu ČR ze dne 23. 8. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 16/15)
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma poskytuje právní služby i v oblasti rodinného práva, např. v případech řízení o rozvodu či neplatnosti manželství, vypořádání společného jmění manželů atd.