Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma se v tomto příspěvku věnuje problematice zájezdu, především jeho pojmovým znakům a vadám.
Dle § 2521 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) „se smlouvou o zájezdu pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka předem připravený soubor služeb cestovního ruchu (zájezd) a zákazník se zavazuje zaplatit souhrnnou cenu.“
Zájezdem se rozumí předem připravený soubor služeb cestovního ruchu. Předem připraveným souborem služeb se má na mysli připravenost před zahájením zájezdu. Aby však šlo o zájezd dle OZ musí být zároveň naplněny 2 kumulativní podmínky plynoucí z § 2522 odst. 1 OZ.
První podmínkou je, že zájezd musí být uspořádán na dobu delší jak 24 hodinu nebo musí zahrnovat přenocování. Přenocování se musí odehrát v zařízení k tomu určeném, a to přes noc. Pokud by se „nocovalo“ v za jízdy např. v autobuse, resp. když cesta autobusem probíhá v noci, nelze se bavit o přenocování ve smyslu první podmínky smlouvy o zájezdu.
Druhou podmínkou je naplnění alespoň 2 z nabízených znaků, kterými jsou dle OZ ubytování, doprava a jiná služba cestovního ruchu, která není doplňkem dopravy nebo ubytování a tvoří významnou část souboru nabízených služeb. Jako příklady těchto jiných služeb mohou sloužit např. stravování či služby průvodce či delegáta.
Zájezdem ve smyslu smlouvy o zájezdu dle OZ „však není soubor služeb cestovního ruchu poskytnutý podnikateli za účelem jeho dalšího podnikání ani soubor služeb cestovního ruchu, jehož nabídka a poskytnutí není podnikáním.“
Pokud jde o osobu pořadatele zájezdu, § 2523 OZ stanoví, že „za pořadatele se považuje ten, kdo nabízí zájezd veřejnosti nebo skupině osob podnikatelským způsobem, a to i prostřednictvím třetí osoby.“ Dále také ten, „kdo zprostředkuje nebo zařídí jednotlivé služby cestovního ruchu, se považuje za pořadatele, vyvolá-li na základě zvláštních okolností u třetích osob představu, že služby cestovního ruchu poskytuje jako zájezd na vlastní odpovědnost.“
Jelikož pořádání zájezdů, především těch přeshraničních, není pouze v moci pořadatele, protože se do nich promítají různorodé zahraniční prvky, ať už jde o kulturu, rozdílnou měnu, či poplatky spojené s dopravou, je možné změnit ceny zájezdu.
Ustanovení § 2530 OZ umožňuje pořadateli navýšit cenu zájezdu, je-li to ve smlouvě ujednáno společně s přesně určeným způsobem výpočtu jejího zvýšení, a to pouze z důvodů uvedených v § 2530 odst. 2 OZ. Mezi důvody možného zvýšení ceny patří zvýšení ceny za dopravu včetně cen pohonných hmot, zvýšení platby spojené s dopravou, jako jsou letištní, přístavní či jiné poplatky zahrnuté v ceně zájezdu, nebo zvýšení směnného kursu české koruny použitého pro stanovení ceny zájezdu v průměru o více než 10 %. Pokud však pořadatel zašle oznámení o zvýšení ceny zákazníkovi později než 21. den před zahájením zájezdu, nemá zvýšení ceny právní účinky a nepřihlíží se k nim.
Co se týče vad zájezdu, je zájezd právní úpravou chráněn jako celek. Tudíž vadou celého zájezdu bude i vada jednotlivé dílčí služby, jen se následně bude posuzovat, jaký dopad uvedená vada měla na celý zájezd a na následné možnosti zákazníka, jak docílit napravení vady.
U zájezdu zákonodárce rozlišuje podstatné a nepodstatné vady zájezdu podle intenzity porušení ujednané smlouvy. Podstatná vada směřuje k nenaplnění hlavního účelu závazku. Příkladem může být nezajištění a neuskutečnění jazykové výuku v rámci sjednání jazykového zájezdu s kurzy. Vady, které nesměřují k nenaplnění hlavního účelu závazku, jsou vadami nepodstatnými.
Dle § 2538 OZ „vyskytnou-li se po odjezdu podstatné vady zájezdu a nepřijme-li pořadatel opatření, aby zájezd mohl pokračovat, nebo odmítne-li zákazník takové opatření z řádného důvodu, zajistí pořadatel na své náklady přepravu zákazníka na místo odjezdu, popřípadě na jiné ujednané místo.“
Oproti tomu dle § 2537 odst. 1 OZ má pořadatel sjednat nápravu u nepodstatných vad, nezjedná-li jí, může zákazník nápravu sjednat sám, a pořadatel mu následně nahradí vynaložené náklady. Pokud bude zákazník vady uplatňovat po ukončení zájezdu, bude mít nárok jen a pouze na slevu z ceny, která se posoudí dle rozsahu a trvání vady zájezdu.
Jde-li o náhradu škody, kterou lze požadovat vedle slevy, „pořadatel odpovídá zákazníkovi za splnění povinností ze smlouvy o zájezdu bez zřetele na to, zda v rámci zájezdu poskytují jednotlivé služby cestovního ruchu jiné osoby.“
Dle § 2543 odst. 1 OZ lze požadovat i náhradu nemajetkové újmy, „újmy za narušení dovolené“, dojde-li k porušení povinnosti, za niž odpovídá, pořadatel.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr doplňuje, že úprava obsažená v občanském zákoníku je transpozice směrnice Rady o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy č. 90/314/EHS, která se ovšem k 1. 7. 2018 zrušuje a bude nahrazena novou, což způsobí i určité změny v zákonné úpravě smlouvy o zájezdu.