Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma pokračuje ve zvláštních druzích civilního soudního řízení. Dnes se věnuje řízení ve věcech nezvěstnosti a smrti.
Stejně jako v minulém příspěvku o řízení ve věcech svéprávnosti se i řízení ve věcech nezvěstnosti a smrti řadí mezi tzv. nesporná řízení. Pravomoc vést řízení a rozhodnout o věci je v těchto řízeních vložena do rukou civilních soudů na základě zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ZŘS“), především § 2 písm. b) a § 50 až 64 ZŘS.
Řízení ve věcech nezvěstnosti a smrti se dle zákonné úpravy rozpadá do tří různých řízení, kterými jsou řízení o prohlášení člověka za nezvěstného, o prohlášení člověka za mrtvého a o určení data smrti. Všechna tato řízení mají hmotněprávní základ v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“).
Řízení o prohlášení člověka za nezvěstného je takové řízené, které řeší nejistotu o pobytu a pohybu člověka. Věcně a místně příslušným soudem k řízení o prohlášení člověka za nezvěstného je dle § 50 ZŘS soud, který byl naposledy obecným soudem (srov. § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád) toho, jenž má být prohlášen za nezvěstného (dále jen „pohřešovaný“).
Za nezvěstného může soud, dle § 66 odst. 1 OZ, prohlásit svéprávného člověka, který opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje.
Toto řízení lze zahájit pouze na návrh, a to na návrh osoby, která na tom má právní zájem (§ 66 odst. 2 OZ). Mělo by jít o návrh, ve kterém by mělo být osvědčeno, že je určitá osoba nezvěstná.
Účastníkem tohoto řízení je pohřešovaný a ten, kdo je podle jiného právního předpisu (OZ) oprávněn k podání návrhu na zahájení řízení.
V průběhu řízení soud z úřední povinnosti zjišťuje rozhodné skutečnosti a provádí šetření o pobytu a pohybu pohřešovaného, především zveřejněním vyhlášky dle § 53 odst. 1 ZŘS.
Soud vyhláškou, tzv. ediktem, nebo jiným vhodným způsobem vyzve pohřešovaného, aby se do 3 měsíců přihlásil, a každého, kdo o něm ví, aby o něm podal v téže lhůtě zprávu soudu nebo opatrovníku, popřípadě zástupci, uvedenému ve vyhlášce. Pokud se pohřešovaný nepřihlásí nebo nedojde-li zpráva o tom, kde se zdržuje, rozhodne soud o prohlášení za nezvěstného.
Řízení o prohlášení člověka za mrtvého řeší takové situace, kdy nelze tělo mrtvého prohlédnout stanoveným způsobem či je vysoce pravděpodobné, že člověk zemřel.
Hmotněprávní předpoklady prohlášení člověka za mrtvého se liší podle toho, zda se jedná o důkaz smrti (srov. § 26 odst. 2 OZ) nebo domněnku smrti (srov. § 71 a násl. OZ). Tyto předpoklady se následně projevují i v otázce procesního charakteru, v zahájení řízení.
V případě důkazu smrti je možné řízení zahájit bezodkladně poté, co došlo k události, která smrt osvědčuje, a to i bez návrhu. Prohlášení člověka za mrtvého, které v tomto případě víceméně nahrazuje úmrtní list.
Má-li probíhat řízení na základě domněnky smrti, lze řízení, dle § 55 ZŘS, zahájit pouze na návrh. Navrhovatelem bude osoba, která má na prohlášení člověka za mrtvého právní zájem, jak plyne ze § 71 odst. 1 OZ.
Místní příslušnost soudů k řízení je stejná jako u řízení o prohlášení člověka za nezvěstného, tedy jde o soud, který byl naposledy obecným soudem toho, jenž má být prohlášen za mrtvého.
Specifikem oproti většině řízení vedených dle ZŘS, je to, že soud v řízení o prohlášení člověka za mrtvého rozhoduje rozsudkem, ve kterém uvede den, který platí za den smrti člověka, popřípadě den, který nezvěstný zřejmě nepřežil.
Posledním řízením, které spadá do dílu o řízení ve věcech nezvěstnosti a smrti, je řízení o určení data smrti. Zde již víme, že člověk zemřel, jenže ani po provedení lékařské prohlídky nelze spolehlivě zjistit přesné datum jeho úmrtí.
S okamžikem smrti člověka je totiž spjata řada právních následků, zejména zánik právní osobnosti, manželství, registrovaného partnerství i dalších právních vztahů ex lege, či vznik dědického práva, proto je třeba zajistit, aby datum smrti člověka bylo spolehlivě zjištěno.
Řízení o určení data smrti lze zahájit jak na návrh, tak dle § 60 ZŘS z úřední povinnosti bez návrhu na základě podnětu matričního úřadu, který běžně provádí zápis do knihy úmrtí.
Sídlo takového matričního úřadu je pro řízení o určení data smrti klíčové, neboť místně příslušným soudem je soud, v jehož obvodu je sídlo matričního úřadu.
V průběhu řízení soud z úřední povinnosti, stejně jako v řízení o prohlášení člověka za nezvěstného, zjišťuje rozhodné skutečnosti pomocí vyhlášky, ve které vyzve každého, kdo zná okolnosti, z nichž lze zjistit datum smrti člověka nebo které by k takovému zjištění mohly vést, aby o nich podal zprávu ve lhůtě 1 měsíce. Po uplynutí lhůty soud v rozsudku určí den, který platí za den smrti člověka.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma Vám v případech, kdy se stane osoba pohřešovanou či jsou pochybnosti o životě člověka, může poradit, jaké kroky v takových případech učinit, aby nedošlo ke zbytečné újmě, jelikož se jedná o otázky, které se mohou dotknout mnohem více osob.