Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma k právu na náhradu nákladů řízení ve sporném civilním soudním řízení.
Obecně sporným řízením máme na mysli takový druh civilního procesu, které je řízením nalézacím, jehož cílem je vyřešení konkrétního sporu mezi stranami.
Náklady řízení rozumíme náklady, které vznikly účastníkům, jejich zástupcům a osobám zúčastněných na řízení v souvislosti s vedením konkrétního soudního řízení. Legální vymezení nákladů řízení, jejich druhů, placení a nahrazení zakotvují ustanovení § 137 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Pro větší představu jmenujeme několik možných druhů nákladů řízení, které mohou v průběhu soudního řízení vzniknout. Dle ustanovení § 137 odst. 1 o. s. ř. to můžou být hotové výdaje účastníků (jízdné, stravné, nocležné) a jejich zástupců, dále např. soudní poplatek, ušlý výdělek účastníků či náklady tlumočeného. Dle druhého odstavce do nákladů řízení spadá i odměna za zastupování, jen je-li zástupcem advokát, notář či patentový zástupce, dle svých oprávnění stanovených zvláštními právními předpisy.
Účastníku řízení, který během soudního řízení vynaložil náklady řízení, může soud za určitých podmínek přiznat právo na jejich náhradu. V českém civilním soudnictví se převážně setkáváme s náhradou nákladů řízení přiznávanou podle skončení řízení a jeho výsledku. V určitých situacích, bez ohledu na výsledek řízení, je ovšem relevantní přiznat právo na náhradu nákladů řízení dle zaviněného chování účastníků. Dle výsledku řízení se setkáváme s tzv. „zásadou odpovědnosti za výsledek řízení“, bez ohledu na výsledek se užije tzv. „zásada zavinění“ (viz např.: Svoboda, K., Šínová, R., Hamuľáková, K., a kol. Civilní proces. Obecná část a sporné řízení, 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2014 s. 351).
Zásadu odpovědnosti za výsledek zakotvuje ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kde „účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ Zákon zde upravuje podmínky, za kterých může být účastníkovi přiznáno právo k náhradě nákladů řízení. Musí jít o účelné uplatňování či bránění práva a musí mít účastník úplný úspěch ve věci. Při částečném úspěchu ve věci soud poměrně náhradu nákladů rozdělí.
Zákonodárce ovšem zakotvil pro žalobce, který se chce u soudu domáhat splnění určité povinnosti, povinnost zaslat tzv. „předžalobní výzvu“. Dle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. „žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.“ Pakliže chce žalobce, aby mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení, musí být aktivní a ve lhůtě zaslat budoucímu žalovanému „předžalobní výzvu“.
Zákonodárce v rámci o. s. ř. zakotvuje některé výjimky, na základě nichž právo na náhradu nákladů řízení nevzniká, nebo soud účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení nepřizná. Například dle ustanovení § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř. „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného,“ tedy pokud byl schválen smír, a nebylo v něm účastníky ujednáno, kdo hradí náklady řízení, právo na jejich hrazení vůbec nevzniká. Oproti tomu dle ustanovení § 150 o. s. ř. „jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.“
Soud o nákladech řízení rozhoduje usnesením, které bývá zpravidla součástí rozhodnutí uvedené v samostatném výroku. Pokud byl účastník v průběhu řízení zastoupen advokátem, náhradu nákladů řízení musí neúspěšný účastník uhradit k rukám právního zástupce účastníka, kterému bylo právo na náhradu nákladů řízení přisouzeno.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr připomíná, že zaslání tzv. „předžalobní výzvy“ nejenže žalobce splní povinnost, aby mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení, ale v některých případech může zaslání výzvy vést k dobrovolnému splnění povinnosti a vyhnutí se soudnímu řízení.