Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma k řízení o odpovědnosti za poskytování zdravotní péče „falešnou zubařkou“.
I. senát Ústavního soudu ČR vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, rozsudek Městského soudu v Praze a usnesení Nejvyššího soudu ČR, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatele vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.
Stěžovatel provozuje nestátní zdravotnické zařízení poskytující zdravotní péči v oblasti stomatologie. Smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče měl uzavřenou mj. se zdravotní pojišťovnou. V letech 2004 až 2010 zaměstnával stěžovatel na pozici zubní lékařky osobu, která v souvislosti se zápisem v České stomatologické komoře padělala vysokoškolský diplom a nebyla absolventem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v oboru stomatologie (dále jen „falešná zubařka“).
Zdravotní pojišťovna proplatila stěžovateli výkony poskytnuté touto osobou jako ošetřující lékařkou v období let 2004 až 2010, a to v celkové výši 1 477 908,- Kč a obecné soudy uložily stěžovateli zaplatit tuto částku zdravotní pojišťovně. Svá rozhodnutí odůvodnily tím, že stěžovatel porušil smlouvu se zdravotní pojišťovnou, protože odborné výkony poskytované zdravotní péče nevykonávala kvalifikovaná osoba. Žalovaná částka tak představuje bezdůvodné obohacení stěžovatele získané přijetím plnění bez právního důvodu (§ 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Dle stěžovatele postup obecných soudů vykazoval známky porušení ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces, což dovozoval hned z několika skutečností. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítal, že v jeho věci rozhodoval věcně nepříslušný soud. Další námitka stěžovatele směřovala proti tomu, že obecné soudy přiznaly vedlejší účastnici nárok i ve zjevně promlčené části.
Ústavní soud ČR napadená soudní rozhodnutí přezkoumal z pohledu porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, jak je stěžovatel namítal v ústavní stížnosti, načež dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Z hlediska právního posouzení věci dospěl jak nalézací, tak i odvolací soud ke shodnému závěru, že stěžovateli vzniklo bezdůvodné obohacení odpovídající výši úhrad, které zdravotní pojišťovna poskytla za výkony zdravotní péče provedené „falešnou zubařkou“.
Tyto úhrady měly být poskytnuty stěžovateli bez právního důvodu. Obecné soudy však zcela pominuly fakt, že mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí byla řádně uzavřena smlouva o poskytování a úhradě zdravotní péče a že vedlejší účastnice poskytovala úhrady právě na základě této smlouvy. Pokud byla ze strany stěžovatele poskytována zdravotní péče, jednalo se o plnění ze smlouvy, a to i přesto, že nebylo poskytováno v souladu se smlouvou.
Přijetí úhrady za plnění ze smlouvy (byť i vadně poskytnuté) nelze považovat za majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu. Na projednávaný případ nelze vztáhnout ani další případy bezdůvodného obohacení. Z uvedeného je zřejmé, že obecné soudy sice vzaly za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřená smlouva o poskytování zdravotní péče a že stěžovatel plnil na základě této smlouvy, ale plnění ze strany vedlejšího účastníka stěžovateli již za plnění ze smlouvy nepovažovaly. Ústavní soud ČR zde shledal extrémní nesoulad právního závěru s vykonanými skutkovými zjištěními.
S ohledem na nové právní posouzení by se obecné soudy měly vypořádat i s otázkou včasnosti uplatnění případných vad plnění. Námitkou stěžovatele stran promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení se tak Ústavní soud ČR již nezabýval.
Podle názoru Ústavního soudu ČR byl v předmětném případě postup obecných soudů příliš zjednodušující a nepřihlížel k zvláštním okolnostem tohoto případu. Při aplikaci práva by měl být sledován jeden z jeho účelů, a to spravedlivé uspořádání vztahů ve společnosti.
Vady řízení jsou podle Ústavního soudu ČR takového charakteru, že zakládají porušení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). V jejich důsledku došlo i k zásahu do stěžovatelova práva vlastnit majetek, chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny. Proto Ústavní soud ČR vyhověl ústavní stížnosti a napadená rozhodnutí obecných soudů podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu zrušil.
Obecné soudy by měly v dalším řízení posoudit, zda výkony zdravotní péče poskytnuté „falešnou zubařkou“ jako ošetřující lékařkou je nutno ve všech případech považovat za vadné plnění ze strany stěžovatele. Z vadného plnění pak vyvodit následky dle smlouvy. Přitom by měly přihlédnout k možné liberaci stěžovatele či ke spoluodpovědnosti vedlejší účastnice – zdravotní pojišťovny.
(citovaný nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 2077/15 ze dne 19. července 2016)
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma poskytuje právní pomoc i v oblastech vymožení plnění z titulu práva bezdůvodného obohacení, které je upraveno v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.