„Podle 43 odst. 2 tr. zákoníku uloží soud souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 (§ 43 odst. 1 – odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu;…), když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. …“
Ministryně spravedlnosti podala stížnost k Nejvyššímu soudu, jelikož byla názoru, že trestní sazba nejpřísněji trestného sbíhajícího se zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku umožňuje uložení trestu odnětí svobody v rozpětí od pěti do deseti let, přičemž v případě stejnorodosti posuzované trestné činnosti bylo možno obviněnému uložit trest odnětí svobody v trvání maximálně třinácti let a čtyř měsíců, obviněnému však byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti let.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud ČR podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008, byl porušen zákon v ustanovení § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008, a aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud ČR je toho názoru, že v daném případě nebyla Vrchním soudem v Olomouci při jeho rozhodování dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008, respektována ustanovení § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku, čímž došlo k porušení zákona.
V souvislosti s uvedeným nedostatkem ze strany Vrchního soudu v Olomouci, tj. ujasnění si podmínek pro uložení souhrnného trestu z hledisek vymezených § 43 odst. 2 tr. zákoníku, přisvědčil Nejvyšší soud ČR podané stížnosti pro porušení zákona, neboť shledal existenci vedle sebe stojících uložených souhrnných trestů jednak rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008, a jednak rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 4 To 354/2010, přičemž oba soudy ukládaly souhrnné tresty za jednání, pro které se proti obviněnému vedlo trestní stíhání u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 1 T 295/2005, přitom z časové osy spáchání veškeré výše označené trestné činností obviněného není zřejmé, že by byla přerušena pravomocným odsouzením (aby se jednalo o recidivu), což by vylučovalo uložení pouze jednoho souhrnného trestu, a to Vrchním soudem v Olomouci dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti, kdy vedle sebe dvěma rozhodnutími byly ukládány souhrnné tresty, a z hlediska časové osy páchání veškeré výše označené trestné činnosti obviněným existují pochybnosti o správnosti postupu Vrchního soudu v Olomouci při aplikaci § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pochybnosti i z pohledu součtu výše trestů samostatně uloženými souhrnnými tresty ve smyslu § 43 odst. 1 tr. zákoníku, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že jsou v případě podané stížnosti pro porušení zákona pouze do výroku o trestu dány podmínky uvedené v § 266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud rozhodl tak, že vyslovil, že podle § 268 odst. 2 tr. ř. byl pravomocným výrokem o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008, porušen zákon v ustanovení § 43 odst. 1, 2 tr. ř. v neprospěch obviněného. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 1 To 60/2008, zrušil ve výroku o trestu a současně zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dotčené právní předpisy:
§ 43 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let. Vedle trestu přípustného podle takového ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Stanoví-li trestní zákon za některý z takových trestných činů pouze trest odnětí svobody, může být úhrnným trestem jen trest odnětí svobody jako trest samostatný.
§ 266 odst. 2 trestního řádu
Proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
§ 270 odst. 1 trestního řádu
Je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, přikáže Nejvyšší soud zpravidla orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
§ 211 odst. 1 trestního zákoníku
Kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
§ 211 odst. 6 písm. a) trestního zákoníku
Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu…
§ 268 odst. 2 trestního zákoníku
Stejně bude potrestán (ve smyslu odst. 1 odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci), kdo pro dosažení hospodářského prospěchu neoprávněně užívá obchodní firmu nebo jakékoliv označení s ní zaměnitelné nebo uvede do oběhu výrobky nebo služby neoprávněně opatřené označením původu nebo zeměpisným označením anebo takovým označením s ním zaměnitelným nebo pro tento účel sobě nebo jinému takové výrobky nebo služby nabídne, zprostředkuje, vyrobí, doveze, vyveze nebo jinak opatří nebo přechovává.