Odstupné za vykonanou práci – Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma.
„Nejbližším výplatním termínem určeným u zaměstnavatele pro výplatu mzdy“ po skončení pracovního poměru se ve smyslu ustanovení § 67 odst. 3 zák. práce rozumí pravidelný termín výplaty mzdy určený v mezích období, v němž nastala splatnost mzdy, na niž má zaměstnanec právo za (naposledy před skončením pracovního poměru) pro zaměstnavatele vykonanou práci, popřípadě splatnost příslušné náhrady mzdy.
Žalobkyně se žalobou podanou dne 15. 2. 2011 u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“) domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 45.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že dne 8. 1. 2008 se žalovanou okamžitě zrušila pracovní poměr podle ustanovení § 56 písm. b) zákona č. 262/2008 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 13. 4. 2008 (dále jen „zák. práce“), neboť jí žalovaná (jako zaměstnavatelka) nevyplatila „v zákonné lhůtě“ mzdu, a že jí proto přísluší podle ustanovení § 67 odst. 1 zák. práce odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku, tj. ve výši 45.000,- Kč.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 4. 2013 žalobu zamítl. Soud prvního stupně dovodil, že pracovní poměr účastnice skončil dnem 9. 1. 2008, kdy se dostalo do „faktické dispozice“ žalované okamžité zrušení pracovního poměru učiněné dopisem žalobkyně ze dne 8. 1. 2009 podle ustanovení § 56 písm. b) zák. práce.
Protože odstupné zaměstnavatel vyplácí podle ustanovení § 67 odst. 3 zák. práce „v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se se zaměstnancem nedohodne na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty“.
Protože promlčecí lhůta běží podle ustanovení § 329 zák. práce a § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 19. 10. 2008 (dále jen „obč. zák.“) ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, a protože výplatním termínem pro výplatu odstupného v posuzovaném případě byl den 15. 1. 2008, měla žalovaná vyplatit žalobkyni požadované odstupné „v maximální lhůtě splatnosti do 31. 1. 2008″. Neučinila-li tak, mohla žalobkyně poprvé vykonat své právo a podat žalobu u soudu dnem následujícím, tedy dne 1. 2. 2008 ve lhůtě tří let. Soud prvního stupně shledal žalobu o zaplacení odstupného podanou dne 15. 2. 2011 jako opožděnou.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. 1. 2014 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Odvolací soud dospěl k závěru, že „odstupné mělo být žalobkyni vyplaceno společně se mzdou za měsíc leden 2008, a to v nejbližším výplatním termínu, kterým byl den 29. 2. 2008 v souladu s ustanovením § 10 odst. 1 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku“, podle kterého je mzda splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vznikl zaměstnanci nárok na mzdu nebo na některou její složku, nebylo-li v pracovní smlouvě nebo v kolektivní smlouvě sjednáno kratší než měsíční období splatnosti mzdy.
Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu u soudu prvního stupně dne 15. 2. 2011, je zřejmé, že právo na odstupné bylo u soudu uplatněno ještě před uplynutím tříleté promlčecí doby.
Vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před dnem 1. 1. 2014, musel Nejvyšší soud České republiky posoudit věc podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci soudy zjištěno, že žalobkyně, která byla zaměstnankyní žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2007, rozvázala se žalovanou pracovní poměr okamžitým zrušením podle ustanovení § 56 písm. b) zák. práce dnem 9. 1. 2008 a že podle vnitřního předpisu byla u žalované vyplácena mzda „hotově vždy do 15. dne v měsíci“.
Protože žalovaná namítla promlčení práva žalobkyně na odstupné, bylo pro rozhodnutí soudů významné vyřešení právní otázky, který den se pokládá za nejbližší výplatní termín ve smyslu § 67 odst. 3 zák. práce, v němž je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci po skončení pracovního poměru odstupné, protože se nedohodl se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.
Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. a) až c) zák. práce nebo dohodou z týchž důvodů, a zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr podle ustanovení § 56 zák. práce, přísluší při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku (§ 67 odst. 1 věta první zák. práce).
Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek zjištěný podle § 67 odst. 2 zák. práce. Odstupné vyplácí zaměstnavatel po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy, pokud se se zaměstnancem nedohodne na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty (§ 67 odst. 3 zák. práce).
Mzda je splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo některou její složku dle § 141 odst. 1 zák. práce. Nebyl-li pravidelný termín výplaty mzdy sjednán v kolektivní smlouvě, určí jej zaměstnavatel v mezích období uvedeného v ustanovení § 141 odst. 1 zák. práce po projednání s odborovou organizací, jak plyne z ustanovení § 141 odst. 3 zák. práce.
Při skončení pracovního poměru zaměstnavatel vyplatí zaměstnanci na jeho žádost mzdu za měsíční období, na které mu vzniklo právo, v den skončení pracovního poměru; jestliže to neumožňuje technika výpočtu mezd, vyplatí mu mzdu nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy následujícím po dni skončení pracovního poměru vyplývající z § 141 odst. 5 zák. práce. Uvedené platí obdobně pro splatnost a výplatu náhrady mzdy, nedohodnou-li se zaměstnavatel se zaměstnancem jinak (§ 144 zák. práce).
Promlčecí doba k vykonání práva zaměstnance na odstupné je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (viz. § 329 odst. 1 zák. práce a § 101 obč. zák.). V soudní praxi nejsou žádné pochybnosti o tom, že právo na odstupné mohlo být zaměstnancem vykonáno poprvé v den následující poté, co se odstupné stalo splatným.
Odstupné poskytované zaměstnavatelem podle ustanovení § 67 zák. práce představuje jednorázový peněžitý příspěvek, který má zaměstnanci pomoci překlenout, často složitou, sociální situaci, v níž se ocitl proto, že bez své viny (z důvodů na straně zaměstnavatele) ztratil dosavadní práci. Právo na odstupné má, jak vyplývá z ustanovení § 67 odst. 1 zák. práce, každý zaměstnanec, který rozvázal se zaměstnavatelem pracovní poměr okamžitým zrušením podle ustanovení § 56 zák. práce.
Zaměstnavatel je povinen uspokojit zaměstnancovo právo na odstupné, jestliže se nedohodl se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty odstupného, „v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy“.
Při úvaze, který den se pokládá za takový „nejbližší výplatní termín“, je třeba přihlédnout k tomu, že výplata odstupného se odvíjí od určení období, v němž je podle ustanovení § 141 odst. 1 zák. práce splatná mzda, na niž má zaměstnanec právo za práci, kterou pro zaměstnavatele vykonal (pravidelný termín výplaty se určuje v rámci období splatnosti mzdy), a že tímto obdobím, nepožádal-li zaměstnanec o výplatu mzdy v den skončení pracovního poměru, popřípadě neumožňuje-li výplatu mzdy v den skončení pracovního poměru technika výpočtu mezd u zaměstnavatele, se řídí splatnost mzdy zaměstnance také při skončení pracovního poměru.
Vzhledem k tomu, že výplata odstupného, jak vyplývá z účelu a smyslu ustanovení § 67 odst. 3 zák. práce, nepředchází výplatě mzdy, na niž má zaměstnanec právo za posledně vykonanou práci, popřípadě příslušnou náhradu mzdy, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že „nejbližším výplatním termínem určeným u zaměstnavatele pro výplatu mzdy“ po skončení pracovního poměru se ve smyslu ustanovení § 67 odst. 3 zák. práce rozumí pravidelný termín výplaty mzdy určený v mezích období, v němž nastala splatnost mzdy, na niž má zaměstnanec právo za (naposledy před skončením pracovního poměru) pro zaměstnavatele vykonanou práci, popřípadě splatnost příslušné náhrady mzdy.
V projednávané věci pracovní poměr účastnic skončil dnem 9. 1. 2008 a splatnost mzdy žalobkyně za měsíc leden 2008 nastala v únoru 2008, jelikož do 9. 1. 2008 práci vykonávala, v němž byl pravidelný termín výplaty určen na 15. 2. 2008. Byla-li tedy žalovaná povinna vyplatit žalobkyni požadované odstupné dne 15. 2. 2008 a podala-li žalobkyně u soudu žalobu (jak uvedeno již výše) dne 15. 2. 2011, dospěl odvolací soud ke správnému závěru, že žalobkyně vykonala právo na požadované odstupné ještě před uplynutím tříleté promlčecí doby.
Protože usnesení odvolacího soudu je správné a protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované zamítl.
(citované usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. ledna 2016 sp. zn. 21 Cdo 2845/2014)
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma nabízí právní služby ve věcech pracovněprávních poměrů.