Advokátní kancelář JUDr. Lubor Ludma: Odpovědnost majitele psa.
Chovatel (majitel) je povinen postarat se, aby předcházel možnému vzniku škod, jež je zvíře schopno ve svém okolí způsobit, a pokud není na takovou možnou situaci připraven tak, aby ji zvládl, porušuje svou prevenční povinnost už tím, že se pohybuje se zvířetem v místech, kde ke škodě na životě, zdraví a majetku jiných může dojít. Takovým místem je i veřejně přístupné prostranství poblíž městské komunikace.
Nejvyšší soud ČR se zabýval dovoláním, kterým se snažil žalobce o zrušení předchozích zamítavých rozhodnutí ve věci náhrady škody za těžkou újmu na zdraví s trvalými následky, ke které došlo v důsledku střetu psa žalované s žalobcem na motocyklu na pozemní komunikaci.
Žalovaná majitelka byla na procházce se dvěma psy, uvolnila jednoho z nich z vodítka, a když se k nim po silnici blížil motocykl, uvolněný pes vběhl z chodníku do vozovky. Marně se pokusila ho zachytit, došlo ke střetu s motocyklem řízeným žalobcem, jenž okamžiku kolize 75 km/hod. V trestním řízení byla žalovaná zproštěna obžaloby za skutek, spočívající v tom, že uvolnila svého psa z vodítka, a to z důvodu, že tento skutek není trestným činem.
Jak Nejvyšší soud ČR uvedl v řadě svých rozhodnutí, základní povinností majitele (případně toho, komu majitel psa svěřil) je zajistit psa takovým způsobem, aby zabezpečil ochranu okolí, zejména ostatních osob, tj. plnit tzv. odpovědnost majitele psa. Forma prevenčního opatření směřujícího k zabránění možnosti způsobení škody není předepsána a záleží jen na něm. Jestliže se zdržuje se svým psem na veřejně přístupných místech, měl by tomu přizpůsobit výběr vhodných preventivních opatření či pomůcek. Pokud neprovede potřebná opatření, kterými by minimalizoval možné škodlivé chování psa, lze konstatovat, že nezabezpečil ochranu ostatních osob, ačkoliv měl a mohl předpokládat, že vlivem konkrétních okolností může pes změnit své chování, a na možnost jeho nepřiměřeného a nebezpečného chování by měl být jeho majitel připraven. Jestliže se totiž rozhodl k chovu zvířete, je třeba, aby se seznámil se vším, co s tím souvisí, a obsah jeho prevenční povinnosti souvisí také s místem, kde se se zvířetem nachází.
Otázka existence či neexistence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, avšak právním posouzení příčinné souvislosti je stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována. V tomto směru odvolací soud pochybil, když zvažoval příčinnou souvislost mezi poškozením zdraví žalobce a povinností žalované předvídat nepřiměřenou rychlost jeho motocyklu blížícího se po vozovce. Nevymezil tedy odpovědnost majitele psa a skutkové okolnosti správně z hlediska občanskoprávní odpovědnosti za škodu, mezi nimiž se může jednat o vztah příčiny a následku.
Především samotná rychlost jízdy žalobce nevyvolala jeho pád, nýbrž rozhodující příčinou pádu bylo chování psa, který z chodníku nečekaně vběhl do vozovky „pod kola“ motocyklu. Porušení prevenční povinnosti žalované jako majitelky psa, který v tu dobu byl pod jejím dozorem, spočívá v tom, že umožnila volný pohyb svého psa na veřejně přístupném místě v bezprostřední blízkosti komunikace určené pro jízdu motorových vozidel, což je okolnost, bez níž by škoda způsobená na zdraví žalobce pádem na motorce nevznikla. Mezi povinnosti majitele či chovatele samozřejmě patří též povinnost předejít možnému nebezpečí vběhnutí psa na vozovku, jež slouží účastníkům silničního provozu. Není proto správný závěr odvolacího soudu, že hlavní a rozhodující příčinou vzniku škody žalobce byl způsob jeho jízdy, překračující maximální povolenou rychlost v obci.
Vzhledem k tomu, že již samotná přítomnost psa na komunikaci sloužící dopravě je protiprávní, odpovědnost majitele psa, tedy žalované, podle § 420 obč. zák. za porušení prevenční povinnosti chovatele (§ 415 obč. zák.) je dán a pouze v rozsahu, v jakém se na vzniku škody či na zvětšení jejího rozsahu podílela nepovolená rychlost jízdy žalobce či další okolnosti na jeho straně, nese škodu částečně sám (§ 441 obč. zák.).
Protože rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný, dovolací soud jeho rozhodnutí zrušil podle § 243e odst. 1 o. s. ř. Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2, věta druhá o. s. ř.).
(z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. 25 Cdo 1471/2014)
Advokátní kancelář JUDr. LUBOR LUDMA Vám pomůže řešit odpovědnost majitele psa či jiných domácích zvířat. Klientům v Olomouci poskytujeme komplexní právní ochranu ve všech věcech.