Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma k namítnutí neplatnosti dohody o převodu členského podílu družstva, které bylo v rozporu se ustanoveními stanov.
Na ujednání stanov družstva předepisující písemnou formu dohody o převodu členského podílu, resp. vyžadující (úředně) ověřené podpisy, je nezbytné nahlížet jako na dohodu o formě právního úkonu (dohody o převodu členského podílu).
Z toho plyne, že převádí-li členové družstva členský podíl mezi sebou, aniž by dohoda o převodu naplňovala požadavky, které jsou na její formu kladeny (nad rámec zákona) stanovami, je dohoda o převodu členského podílu relativně neplatná podle § 40, resp. § 40a občanského zákoníku 1964, neboť nebyla uzavřena ve formě, jíž vyžaduje (předchozí) dohoda účastníků (stanovy). To platí rovněž pro převody členského podílu na osoby, které dosud nejsou členy družstva.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) vyšel z těchto uvedených skutečností:
„Podle stanov musí být dohoda o převodu členských práv a povinností v družstvu uzavřena písemně a všechny podpisy na dohodě musí být ověřeny příslušným zaměstnancem družstva nebo úředně ověřeny, dále má nabyvatel členských práv a povinností právo, aby s ním družstvo uzavřelo smlouvu o nájmu družstevního bytu.
Následně došlo k uzavření dohody o převodu členských práv a povinností v písemné formě, s nimiž bylo spojeno právo užívat družstevní byt (dále jen „dohoda o převodu členského podílu“).
Podpisy nebyly ověřeny „příslušným zaměstnancem družstva“, ani úředně ověřeny. Dohoda o převodu členského podílu byla družstvu předložena 7. srpna 2006. Družstvo, majíc za to, že dohoda o převodu členského podílu je neplatná, s navrhovatelkou odmítlo uzavřít smlouvu o nájmu družstevního bytu.“
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dohoda o převodu členského podílu obsahuje všechny (podstatné) náležitosti vyžadované zákonem a není v rozporu se stanovami družstva (není neplatná). Proto dovodil, že dnem předložení dohody o převodu členského podílu družstvu na navrhovatelku přešel členský podíl, čímž navrhovatelce vzniklo právo žádat, aby s ní družstvo uzavřelo nájemní smlouvu k družstevnímu bytu.
Odvolací Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) svým usnesením odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud přitakal závěrům soudu prvního stupně, přičemž k tomu, zda absence ověřených podpisů na dohodě o převodu členského podílu zakládá její neplatnost, doplnil, že analogie s převodem nemovitostí (na niž družstvo poukazovalo) není případná, neboť při převodu nemovitosti je úřední ověření podpisů vyžadováno zákonem. Požadavek, aby byly podpisy na dohodě o převodu členského podílu ověřeny, však v zákoně oporu nemá, a proto nelze dovozovat, že nejsou-li podpisy jejích účastníků ověřeny, je dohoda „absolutně neplatným právním úkonem“.
Proti ve výroku označenému usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že:
1) rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a sice zda je dohoda o převodu členského podílu absolutně neplatná, nejsou-li podpisy převodce a nabyvatele ověřeny způsobem, který vyžadují stanovy družstva,
2) odvolací soud se při řešení otázky procesního práva, na níž napadené rozhodnutí závisí, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když oddělil rozhodnutí o určení platnosti nájemní smlouvy uzavřené mezi navrhovatelem a družstvem od rozhodnutí o existenci členství navrhovatele v družstvu.
Družstvo namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Vzhledem k datu uzavření dohody o převodu členského podílu, resp. okamžiku předložení dohody družstvu, bylo pro další úvahy Nejvyššího soudu České republiky rozhodné znění zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), účinné k 7. srpnu 2006 a znění zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), účinnému k témuž datu.
Podle § 40 odst. 1 obč. zák., nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.
Podle § 40a věta první, druhá a třetí obč. zák. jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 55, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40).
Podle § 227 odst. 2 písm. c) obch. zák. po splnění podmínek vyplývajících ze zákona a stanov vzniká členství (v družstvu) převodem členství.
Podle § 227 odst. 5 obch. zák. podrobnější úpravu členství, jeho vzniku a zániku upravují stanovy.
Již v dřívějším rozsudku ze dne 3. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 225/2001, Nejvyšší soud České republiky dovodil, že dohodu o převodu členských práv a povinností v družstvu lze platně uzavřít i ústně. Z uvedeného se podává i závěr, podle něhož ověření podpisů nepatří mezi zákonné požadavky na formu, v níž musí být dohoda o převodu členského podílu uzavřena.
Ustanovení § 227 odst. 5 obch. zák. ovšem zakládá možnost, aby členové družstva ve stanovách podrobněji upravili vznik členství, tj. též jeho převod. Ujednání stanov, jejichž prostřednictvím členové družstva zpřísní obecné (zákonné) požadavky kladené na formu dohody o převodu členského podílu, proto zákonné úpravě zásadně neodporují.
Při posuzování následků porušení takových ujednání stanov družstva je nezbytné vyjít z toho, že stanovy jsou smlouvou družstva sui generis.
Na ujednání stanov předepisující písemnou formu dohody o převodu členského podílu, resp. vyžadující (úředně) ověřené podpisy, je proto nezbytné nahlížet jako na dohodu o formě právního úkonu (dohody o převodu členského podílu družstva).
Z toho vyplývá, že převádí-li členové družstva členský podíl mezi sebou, aniž by dohoda o převodu naplňovala požadavky, které jsou na její formu kladeny (i nad rámec zákona) stanovami, je dohoda o převodu členského podílu relativně neplatná podle § 40, resp. § 40a obč. zák., neboť nebyla uzavřena ve formě, jíž vyžaduje předchozí dohoda účastníků, čímž se myslí ustanovení ve stanovách.
Obdobně je také třeba nahlížet na převody členských podílů v družstvu na osoby, které se členy družstva teprve mají stát. Přestože tyto osoby před nabytím členského podílu nejsou členy družstva, a proto dosud nejsou vázány stanovami, byl by závěr o tom, že na ně nedopadají ujednání stanov, jež pro dohodu o převodu členského podílu vyžaduje písemnou formu či (úřední) ověření podpisů, nad míru formalistický. Pomíjel by totiž, že projevem vůle směřujícím k nabytí členského podílu od dosavadního člena (nabídkou, či přijetím nabídky k uzavření dohody) dává nabyvatel najevo, že je se závazky, které vyplývají ze stanov, srozuměn, jakož i to, že je ochoten k nim přistoupit (podřídit se jim). Rovněž pro převody členského podílu na osoby, které dosud nejsou členy družstva, proto platí, že nenaplňuje-li dohoda o převodu členského podílu požadavky, které jsou na její formu (nad rámec zákona) kladeny stanovami, bude dohoda o převodu členského podílu relativně neplatná.
K tomu pak zbývá dodat, že objektivní nejistota ohledně toho, kdo je členem družstva, bezprostředně zasahuje do jeho vnitřních poměrů (družstvo je případnou neplatností dohody o převodu členského podílu dotčeno), a proto i družstvu přísluší oprávnění se relativní neplatnosti dohody dovolat.
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že uzavřela-li navrhovatelka dohodu o převodu členského podílu v písemné formě, aniž by podpisy na dohodě byly ověřeny příslušným zaměstnancem družstva či úředně ověřeny, přestože ověření podpisů vyžadovaly stanovy družstva, a namítlo-li družstvo neplatnost dohody, je dohoda o převodu členského podílu neplatná.
Jelikož právní posouzení věci není správné, Nejvyšší soud České republiky usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
(citované rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. února 2016 č. j. 29 Cdo 1294/2015)
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma poskytuje v oblasti obchodního práva právní pomoc i ve věcech členských práv v družstvu, které se řídí zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích).