Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma se v dnešním příspěvku věnuje obecnému zakotvení daně, a to z důvodu, že se blíží čas, kdy bude třeba podat daňové přiznání, k němuž je dle § 38g zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, povinen každý, jehož roční zdanitelné příjmy přesáhly 15 000 Kč.
Státní úpravu daní upravuje daňové právo, které je samostatným právním odvětvím. Je vystavěno na zásadě zákonnosti, tedy že daně lze ukládat jen na základě zákona, což plyne z čl. 11 odst. 5 Listiny základních práva a svobod.
Daní rozumíme zákonem stanovenou a povinnou peněžitou platbu, která je nenávratná, neúčelová a zpravidla pravidelně se opakující, kterou platí osoby a plyne do veřejného rozpočtu na úhradu veřejných obecných potřeb.
V České republice máme zákony upravený souhrn daní, který nazýváme daňová soustava. Daňovou soustavu tvoří daně z příjmů fyzických a právnických osob, daň z nabytí nemovité věci, daň z nemovitých věcí, daň silniční, spotřební daně, daň z přidané hodnoty, dále také daň ze zemního plynu a některých dalších plynů, daň z pevných paliv a daň z elektřiny, které na závěr doplňuje daň z hazardních her.
Každý právní vztah, tedy i daňově-právní, se vyznačuje určitými prvky. Mezi obligatorní prvky, tedy prvky, které ve vztahu vždy vystupují, řadíme subjekty, objekt a obsah. Mezi fakultativní prvky, tedy ty, které nejsou nutné, ale pokud jsou do zákona implementovány, tak jsou závazné, řadíme sankce, osvobození od daně, zvýšení či snížení daně, daněprosté minimum a minimální daň (srov. pojem daňově-právní konstrukce).
Subjekty v daňově-právním vztahu jsou oprávněný, tedy správce daně, a povinný, kterým je buď poplatník, osoba z jejíhož příjmu, majetku či úkonu se daň odvede (osoba povinná dle zákona platit daň) či plátce, jenž je ten, kdo opravdu odvede daň.
Obsahem rozumíme povinnosti výše uvedených subjektů. Objekt můžeme vymezit jako skutečnost, ke které se váže daňová povinnost. U daní rozlišujeme 3 typy objektů. Prvním z nich je důchod, což znamená, že příjem se zdaňuje jako celkový (např. příjmy fyzických osob). Dále rozeznáváme obrat (typicky DPH) a majetek, který se vyskytuje např. u daně z nemovitých věcí.
Dalšími důležitými součástmi v rámci daňového práva jsou základ, sazba a splatnost daně.
Základ daně je veličina, která nám kvantifikuje předmět. Jde o peníze či jiné fyzikální jednotky. Sazba daně je měřítko, pomocí kterého je ze základu daně vypočítána samotná daň. V českém daňovém právu rozlišujeme sazbu pevnou, která je stanovena penězi, či sazbu poměrnou. Poměrná sazba se nám z obecného hlediska dělí na degresivní, progresivní a lineární, přičemž český právní řád pracuje se sazbou lineární, doplněnou tzv. solidárním zdaněním příjmů vyšších jak 48násobek průměrné mzdy.
Poslední důležitou součástí je splatnost daně. Splatnost daně můžeme chápat ve dvojím pojetí. Za prvé jako okamžik placení daně, za druhé jako způsob placení daně. Daně mohou být placeny jednorázově, ve splátkách či ve formě záloh.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr dodává, že podat daňové přiznání je třeba do 3 měsíců po skončení zdaňovacího období, případně do 6 měsíců při využití služeb daňového poradce.