Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma v tomto příspěvku pokračuje v tematické oblasti daní, tentokráte se zaměřením na daň z příjmů fyzických osob, jelikož lhůta k podání daňového přiznání zanedlouho uplyne. Dle § 136 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, se daňové přiznání podává nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období, které uplynulo 31. 12. 2017.
Vnitrostátní úprava daně z příjmů fyzických osob je společně s úpravou daně z příjmů právnických osob upravena zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění právních předpisů účinných ke dni 1. 1. 2018 (dále jen „o daních z příjmů“). Z teoretického hlediska je daň z příjmů fyzických osob daní důchodového typu, přímou a valorickou s lineární sazbou.
Zákon o daních z příjmů definuje v § 2 odst. 1, že poplatníky jsou osoby fyzické, a to rezidenti a nerezidenti. Dle odst. 2 „jsou poplatníci daňovými rezidenty České republiky, pokud mají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují. Daňoví rezidenti České republiky mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí.“ Míra obvyklého zdržování je stanovena alespoň na 183 dní faktického pobývání na území České republiky. Oproti tomu nerezidenti jsou takoví poplatníci, kteří nejsou uvedeni v odst. 2 či to o nich stanoví mezinárodní smlouvy. Daňoví nerezidenti mají oproti rezidentům tzv. dílčí daňovou povinnost, neboť se daňová povinnost vztahuje pouze na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky.
Obecně jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob příjmy ze závislé činnosti, příjmy ze samostatné činnosti, příjmy z kapitálového majetku, příjmy z nájmu a ostatní příjmy. V ustanovení § 3 odst. 4 zákon o daních z příjmů negativně stanoví, co předmětem daně není.
Příjmy ze závislé činnosti upravuje § 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů.
Jde o plnění v podobě příjmu ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce a plnění v podobě funkčního požitku (§ 6 odst. 1 písm. a)).
Dále také příjmy za práci člena družstva, společníka společnosti s ručením omezeným, komanditisty komanditní společnosti (§ 6 odst. 1 písm. b)), odměny člena orgánu právnické osoby či likvidátora (§ 6 odst. 1 písm. c)) a příjmy plynoucí v souvislosti se současným, budoucím nebo dřívějším výkonem činnosti, ze které plynou příjmy podle písmen a) až c), bez ohledu na to, zda plynou od plátce, u kterého poplatník vykonává činnost, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, nebo od plátce, u kterého poplatník tuto činnost nevykonává (§ 6 odst. 1 písm. d)).
Příjmy ze samostatné činnosti jsou příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, ze živnostenského podnikání, z jiného podnikání, ke kterému je potřeba podnikatelské oprávnění, podíl společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti na zisku. Dále jsou to dle § 7 odst. 2 zákona o daních z příjmů příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví, autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému, a to včetně příjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem, z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku a příjmy z výkonu nezávislého povolání.
Příjmy z kapitálového majetku upravuje § 8 zákona o daních z příjmů. Mezi takové příjmy zákon řadí např. podíly na zisku obchodní korporace, úroky z držby cenného papíru či podíly na zisku tichého společníka.
Za příjmy z nájmu zákon o daních z příjmů dle § 9 považuje příjmy z nájmu nemovitých věcí nebo bytů a příjmy z nájmu movitých věcí, kromě příležitostného nájmu, který spadá do tzv. ostatních příjmů. Do ostatních příjmů dle § 10 dále spadá celá řada příjmů, které jsou především jednorázového charakteru.
U některých příjmů se zákonodárce rozhodl, že budou od daně osvobozeny. Osvobození od daně upravuje především § 4, který osvobozuje například příjem z prodeje rodinného domu a souvisejícího pozemku, nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, a souvisejícího pozemku, pokud v něm prodávající měl bydliště nejméně po dobu 2 let bezprostředně před prodejem a řadu dalších příjmů.
V důsledku inkorporace právní úpravy daně dědické (srov. § 10 odst. 3 písm. c) zákona o dani z příjmů) a darovací do zákona o daních z příjmů bylo nezbytné upravit osvobození bezúplatných příjmů. Proto zákonodárce zakotvil i § 4a v oblasti bezúplatných příjmů (např. příjem z nabytí dědictví či odkazu).
Základ daně z příjmů fyzických osob je upraven v § 5 zákona o daních z příjmů. Dle odst. 1 „je základem daně částka, o kterou příjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, pokud dále u jednotlivých příjmů podle § 6 až 10 není stanoveno jinak.“ U některých činností mohou být výdaje i vyšší než příjmy. Je možné je uplatňovat tzv. paušálem, či jako prokazatelně vynaložené, což se využívá u příjmů ze samostatné činnosti (srov. § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů). Pokud má poplatník více druhů příjmů, je jeho základem daně součet tzv. dílčích základů daně ze všech druhů jeho příjmů.
Základ daně se snižuje o nezdanitelné části základu daně (§ 15 zákona o daních z příjmů) a položky odčitatelné od základu daně (§ 34 zákona o daních z příjmů). Dle § 15 odst. 1 lze od základu daně odečíst hodnotu bezúplatného plnění poskytnutého např. obcím či krajům a to např. na vědu a vzdělávání či dokonce odběr krve. V úhrnu však lze odečíst nejvýše 15 % ze základu daně.
Dle § 34 odst. 1 „lze od základu daně odečíst daňovou ztrátu, která vznikla a byla vyměřena za předchozí zdaňovací období nebo jeho část, a to nejdéle v 5 zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje.“
Ustanovení § 16 stanovuje sazbu daně. „Daň ze základu daně sníženého o nezdanitelnou část základu daně (§ 15) a o odčitatelné položky od základu daně (§ 34) zaokrouhleného na celá sta Kč dolů činí 15 %.“ V České republice však existuje i tzv. solidární zdanění, které je upraveno v § 16a zákona o daních z příjmů. Solidární zdanění činí 7 % z kladného rozdílu mezi součtem příjmů zahrnutých do základu daně a 48násobkem průměrné mzdy.
Zákon dále umožňuje uplatnit z již vypočtené daně slevy, které jsou upraveny v § 35, 35ba a násl., a daňové zvýhodnění. Mezi slevy řadí např. základní slevu ve výši 24 840 Kč na poplatníka, slevu na manžela/manželku ve výši 24 840 Kč, pokud manžel sám nemá vlastní příjmy za zdaňovací období vyšší jak 68 000 Kč či slevu na studenta ve výši 4 020 Kč.
Daňové zvýhodnění může být uplatněno jako sleva na dani nebo jako tzv. daňový bonus, a to v případě, že se po jejím uplatnění daň dostane do záporných čísel. Daňové zvýhodnění lze uplatnit na vyživované dítě žijící s poplatníkem ve společné hospodařící domácnosti. Ročně na jedno dítě lze uplatnit 15 204 Kč, 19 404 Kč ročně na druhé dítě a 24 204 Kč ročně na třetí a každé další dítě. Daňový bonus lze uplatnit maximálně do výše 60 300 Kč ročně.
Advokát v Olomouci na závěr upozorňuje, že právní úprava daní patří mezi nejvíce novelizované právní přepisy a uvedené hodnoty jsou relevantní dle zákona o daních z příjmů účinného od 1. 1. 2018, tudíž jsou aplikovatelné (např. do daňového přiznání) zejména na zdaňovací období za rok 2018.