Vzhledem tomu, že stěžovatelé podali kasační stížnost proti usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta jejich žaloba, přichází v úvahu pouze stížnostní důvod ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu (citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 4. 7. 2015, čj. 7 As 76/2015 – 25).
Kasační stížnost tedy vždy musí obsahovat tvrzení nezákonnosti napadeného rozsudku, a to po skutkové i právní stránce, když tato tvrzení nemohou směřovat jen proti důvodům rozsudku (citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č.j. 2 Afs 7/2003 – 50).
Kasační stížnost, kterou podal advokát stěžovatelů proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, směřovala proti zrušení rozhodnutí (vyrozumění), jímž bylo stěžovatelům sděleno, že jejich podání bylo posouzeno jako stížnost na postup příslušníků Policie České republiky a věc byla předložena Policejnímu prezidiu České republiky k vyřízení.
Advokát v kasační stížnosti za stěžovatele vytýkal krajskému soudu porušení ustanovení § 37 odst. 5 soudního řádu správního s tím, že je správní soud před odmítnutím žaloby nevyzval k odstranění vad podání a nepoučil o možnosti odmítnutí žaloby, pokud tyto vady nebudou odstraněny.
Předseda senátu je sice dle § 37 odst. 5 soudního řádu správního povinen vyzvat žalobce k odstranění vad podání, nicméně těmito vadami jsou myšleny pouze nedostatky spočívající v tom, že předmětné podání neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti (nebo je nesrozumitelné či neurčité).
V tomto případě Nejvyšší správní soud nenalezl žádné vady podání, jelikož žaloba obsahovala všechny požadované náležitosti a dále uvedl, že krajský soud se v napadeném usnesení nedopustil pochybení, která by byla důvodem pro jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení. Z výše uvedených důvodů nebyla kasační stížnost důvodná, a proto ji Nejvyšší správní soud podle ust. § 110 odst. 1 věta druhá soudního řádu správního zamítl. JUDr. Lubor Ludma, advokát v Olomouci k uvedené věci dodává, že pro účely posouzení, zda krajský soud stěžovatele vyzve k odstranění vad podání podle § 37 odst. 5 soudního řádu správního, jsou rozhodující pouze formální náležitosti správní žaloby, nikoliv posuzování jejího obsahu, když správní soud stěžovatele před odmítnutím žaloby nikterak nevyzývá k doplnění či změně jeho argumentace ani ho nijak hmotněprávně nepoučuje.