Advokát v Olomouci k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR:
„Jednání obviněného jako řidiče, který si řádně nevytvořil podmínky pro bezpečné couvání v místě, kde se pohybovaly děti, o jejichž výskytu věděl, zůstalo tou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo,“ (citováno z usnesení senátu NS).
Advokát argumentoval, že řidič při couvání v obytné zóně předpokládal, že dítě je pod dozorem přítomné matky a babičky dítěte, couval velmi pomalu, sledoval zrcátka, přesto však přejel roční dítě, které na místě zemřelo. Kontrolu výhledu z vozidla označili znalci za zcela standardní a dostatečnou. Nejvyšší soud ČR uzavřel, že si měl řidič zajistit při couvání pomoc způsobilé a náležitě poučené osoby a nespoléhat se tak (jak k obhajobě řidiče advokát argumentoval) na náležitý a pečlivý dozor matky a babičky dítěte. Řidič se dopustil nedbalostního trestného činu.
„Obezřetnosti musí řidič dbát o to více, couvá-li z míst vyhrazených pro parkování v obytné zóně, kde se v momentě, kdy hodlá započít s couváním, nacházejí v blízkosti jiné osoby, jejichž výskyt před tímto manévrem zaznamenal. V případě, že započne s couváním, ač může předvídat, že se některá z osob v okamžicích, kdy mu postavení vozidla při couvání neumožňuje přehlédnout veškerý prostor za vozidlem, přemístí do místa, které nemůže vidět nebo dostatečně sledovat, a přesto couvá bez výstražného signálu nebo pomoci jiné pověřené osoby, zásadně odpovídá za následek, který v této souvislosti způsobil,“ (citace z usnesení Nejvyššího soudu ČR).
Advokát v Olomouci z výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR dovozuje, že bude při řízení v obytných zónách třeba (pro futuro) dbát (raději) extrémní pečlivosti a opatrnosti.
