Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma se nevěnuje pouze aktuálnímu dění ve vývoji judikatury vysokých soudů České republiky, ale i vývoji a novelizaci právních předpisů. Dnes se zaměřuje na novelizaci, kterou přinesl zákon č. 460/2016 Sb., který byl vyhlášen dne 30. 12. 2016. Tento zákon přináší řadu úprav v zákoníku práce, zákonu o katastru nemovitostí, ale především v zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“).
Novelizace občanského zákoníku vstupuje dle novely v účinnost ve třech frontách. První část, která je nepatrnou změnou, již ke dni 31. 12. 2016. Druhá vlna, kterou se zda bude advokát v Olomouci nejvíce zabývat, nabývá účinnosti dne 27. 2. 2017. Zbylá ustanovení vzejdou v účinnost dne 1. 1. 2018, aby se na tato ustanovení široká veřejnost mohla připravit.
V rámci druhé vlny dochází ke změnám v oblasti závislé práce nezletilých a oprávnění zákonných zástupců zamezit výkonu závislé práce nezletilého (§ 35 OZ). Dále dochází k úpravě doby, pro kterou je možné omezit osobu na svéprávnosti (§ 59 odst. 1 OZ). Zákonodárce se uchyluje k upuštění některých ustanovení ve věcech ochrany lidského těla po smrti (§ 115 až 117 OZ), které zcela zrušil, upravuje úpravu ohledně společného jmění manželů ve věcech nabytí podílu a účasti manžela na obchodní společnosti či družstvu (§ 709 odst. 3 OZ). Poslední větší změnou, která bude účinná od 27. 2. 2017, je úprava nájmu bytu zvláštního určení po smrti původního nájemce (§ 2301 OZ).
V oblasti závislé práce nezletilých můžeme v prvém případě vidět možnost nezletilého, který nedosáhl věku 15 let a ještě nedokončil povinnou školní docházku, zavázat se k výkonu závislé práce. Avšak jako den nástupu do práce nesmí být sjednán den, který by předcházel dni ukončení povinné školní docházky. Původní ustanovení § 35 odst. 1 OZ, tedy že „nezletilý, který dovršil patnáct let a ukončil povinnou školní docházku, se může zavázat k výkonu závislé práce podle jiného právního předpisu,“ doznalo díky novele následujícího znění. „Nezletilý, který dovršil patnáct let, se může zavázat k výkonu závislé práce podle jiného právního předpisu. Jako den nástupu do práce nesmí být sjednán den, který by předcházel dni, kdy nezletilý ukončí povinnou školní docházku.“
Zákonodárce v původním znění dbal ochrany zájmu na vzdělávání nezletilého tím, že dle odst. 2 zakotvil, že „zákonný zástupce nezletilého, který nedosáhl věku šestnáct let, může rozvázat jeho pracovní poměr nebo smlouvu o výkonu práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek, pokud to je nutné v zájmu vzdělávání, vývoje nebo zdraví nezletilého, způsobem stanoveným jiným právním předpisem.“ Od tohoto ustanovení nicméně v rámci novely zákonodárce upouští a odebírá tak zákonným zástupcům možnost k rozvázání pracovního poměru nezletilých mladších šestnáct let.
V oblasti podpůrných opatření při narušení schopnosti zletilého právně jednat se zákonodárce uchýlil k úpravě možné doby pro omezení svéprávnosti člověka soudem. Nové znění ustanovení § 59 OZ ponechalo omezení svéprávnosti na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však na tři léta, nicméně dochází zde v posunu, pokud „je zjevné, že se stav člověka v této době nezlepší, může soud svéprávnost omezit na dobu delší, nejdéle však na pět let.“
Zákonodárce se rozhodl ke konkretizaci podílu ve společnosti, který manžel nabyl za trvání manželství a stal se tedy součástí společného jmění manželů. Dle původního ustanovení § 709 odst. 3 OZ je „součástí společného jmění také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví.“ Jelikož ovšem nebylo jisté, zda skutečnost nabytí podílu do společného jmění manželů vede i k účasti druhého manžela na společnosti, zavedl zákonodárce v rámci tohoto ustanovení dovětek, že „nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.“ Z uvedeného tedy vyplývá, že pokud dojde nabytí podílu na společnosti jedním z manželů do společného jmění manželů, vzniká účast druhého manžela pouze v bytovém družstvu. Ve zbylých společnostech zůstává účast omezena jen na toho manžela, který podíl nabyl.
Advokát v Olomouci dále uvádí, že dochází k upřesnění u formy smluvního zastoupení. Zákonodárce přistoupil k vytvoření nové, čtvrté věty ustanovení § 441 odst. 2 OZ. Celé výše uvedené ustanovení v nové úpravě zní: „Zmocnitel uvede rozsah zástupčího oprávnění v plné moci. Netýká-li se zastoupení jen určitého právního jednání, udělí se plná moc v písemné formě. Vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc. Vyžaduje-li se pro právní jednání forma veřejné listiny, postačí, bude-li plná moc k tomuto právnímu jednání udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem.“ Dochází tedy k upřesnění na požadavek formy plné moci, která pokud směřuje k právnímu jednání, vztahujícímu se k právnímu jednání ve formě veřejné listiny, postačuje udělení plné moci s úředně ověřenými podpisy.
Poslední větší změnu, která nabude účinnosti k 27. 2. 2017, věnuje zákonodárce nájmu bytu zvláštního určení. Byt zvláštního určení je takový byt, který je dle § 2300 odst. 1 OZ určený pro ubytování osob se zdravotním postižením nebo byt v domě se zařízením určeným pro tyto osoby nebo byt v domě s pečovatelskou službou, jedná se o nájem bytu zvláštního určení.
V původním znění ustanovení § 2301 OZ zákonodárce zakotvil následující: „Ustanovení § 2279 se u bytu zvláštního určení nepoužije. Zemře-li nájemce, nájem bytu zvláštního určení skončí a pronajímatel vyzve osoby, které bydlely v bytě společně s nájemcem, aby byt vyklidily nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy výzvu obdrží; nejsou-li v bytě takové osoby, pronajímatel vyzve obdobně nájemcovy dědice.“ Dle odst. 2 „nájem bytu zvláštního určení může pronajímatel vypovědět pouze s předchozím souhlasem toho, kdo takový byt svým nákladem zřídil, popřípadě jeho právního nástupce.“
V novém znění došlo k zakotvení nové šestiměsíční lhůty pro vyklizení bytu zvláštního určení po smrti nájemce pro osoby, kteří v bytě žili ke dni smrti nájemce a nemají vlastní byt. Další posun přináší přechod nájmu na osobu zdravotně postiženou či starší 70 let, která před smrtí nájemce žila alespoň rok ve společné domácnosti a zároveň nemá vlastní bydlení, ke dni smrti nájemce, pokud se s pronajímatelem tato osoba nedomluví jinak. Poslední úpravu přináší možnost vypovědět nájem bytu zvláštního určení pronajímatelem pouze s předchozím souhlasem toho, kdo takový byt svým nákladem zřídil, popřípadě jeho právního nástupce.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma doplňuje kompletní znění ustanovení § 2301 OZ. Odstavec prvý: „Zemře-li nájemce, nájem bytu zvláštního určení skončí a pronajímatel vyzve členy nájemcovy domácnosti, kteří v bytě žili ke dni smrti nájemce a nemají vlastní byt, aby byt vyklidili nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy výzvu obdrží. Nejsou-li v bytě takové osoby, pronajímatel vyzve nájemcovy dědice, aby byt vyklidili nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy výzvu obdrží.“
Odstavec druhý: „Pokud v bytě zvláštního určení žila ke dni smrti nájemce osoba zdravotně postižená nebo osoba, která dosáhla věku sedmdesáti let, která žila s nájemcem nejméně jeden rok ve společné domácnosti a nemá vlastní byt, přejde na ni nájem ke dni smrti nájemce, pokud se pronajímatel s touto osobou nedohodnou jinak.“
Odstavec třetí: „Nájem bytu zvláštního určení může pronajímatel vypovědět pouze s předchozím souhlasem toho, kdo takový byt svým nákladem zřídil, popřípadě jeho právního nástupce.“
Na závěr advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma uvádí, že v rámci třetí vlny účinností novel občanského zákoníku dochází mimo jiné ke změně úpravy předkupního práva spoluvlastníků k nemovité věci, kterou mají ve spoluvlastnictví a dále k úpravám zřizování a správy svěřenských fondů.