Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma k důvodům dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky ve věci přečinu krádeže, které se obviněný dopustil v Olomouci.
Obviněný byl na základě rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 6. 2014, uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), protože dne 22. 4. 2014 v Olomouci bez užití násilí a bez poškození dveří vnikl do budovy, kde v prvním patře z volně přístupné kanceláře vedoucího odcizil mobilní telefon a dále z batohu odloženého v téže kanceláři odcizil finanční hotovost ve výši 250 Kč, čímž způsobil škodu v celkové výši 650 Kč.
Jelikož byl obviněný již v minulosti pravomocně odsouzen Okresním soudem v Olomouci za přečin krádeže, byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 16 měsíců, které měl vykonat ve věznici s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci podal obviněný odvolání, které však Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením zamítl.
Obviněný prostřednictvím svého advokáta podal k Nejvyššímu soudu České republiky dovolání opírající se o důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu (dále jen „tr. ř.“), přičemž tento důvod uvedl až v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze dovolání podat pokud, rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání podat, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněný namítal, že soudy obou stupňů nezohlednily jeho projevenou upřímnou lítost, která je dle ustanovení § 41 písm. n) tr. zákoníku polehčující okolností.
Dle § 33 tr. zákoníku o účinné lítosti trestní odpovědnost zaniká v taxativně vymezených případech, jestliže pachatel dobrovolně zamezí nebo napraví vznik škodlivého následku nebo pokud učinil o trestném činu oznámení, na základě kterého bylo škodlivému následku zamezeno.
Dle § 41 písm. h) soud jako k polehčující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel trestného činu upřímně litoval.
Dále obviněný uvedl, že při ukládání druhu trestu došlo k pochybení, jelikož nebyla respektována ustanovení § 39 tr. zákoníku a § 55 odst. 2 tr. zákoníku. Soud nevzal v úvahu možnost uložení alternativního trestu, přestože krádež dle § 205 odst. 2 je přečinem, u něhož horní hranice trestní sazby nepřevyšuje 5 let.
Na základě § 39 tr. zákoníku soud při stanovování druhu trestu a jeho výměry mimo jiné přihlédne k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným a majetkovým poměrům pachatele, k dosavadnímu způsobu života a možnosti jeho nápravy.
Na základě namítaného § 55 odst. 2 tr. zákoníku lze za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby nepřevyšuje 5 let, uložit nepodmíněný trest jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život.
Vzhledem k výše uvedenému tak dle obviněného došlo v řízení u Okresního soudu v Olomouci k nesprávnému hmotně právnímu posouzení, jelikož soud nepřihlédl k výše uvedeným polehčujícím okolnostem, naopak porušil hmotně právní zákaz dvojího přičítání přitěžujících okolností, uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, přestože nebyly splněny zákonné důvody k jeho uložení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že v podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný v rámci svého dovolání pouze namítá, že v řízení před soudem prvního stupně došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení z hlediska ukládání trestu a byl za krádež uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, ač nebyly splněny zákonné důvody k jeho uložení.
V posuzované věci nebylo odvolání obviněného zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů podle § 253 odst. 1, odst. 3 tr. ř. bez meritorního přezkoumání rozsudku, ale bylo zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku. Proto byl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnitelný ve variantě vymezené tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), tj. v dané věci důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z konstrukce této varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je zřejmá vázanost tohoto dovolacího důvodu na jiné dovolací důvody, na nichž je závislý. Pokud tedy není dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak není dán ani z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř.
(citované rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. ledna 2016 č. j. 4 Tdo 1596/2015-22)