Advokát v Olomouci k důvodnosti odmítnutí zásahové žaloby dle § 82 soudního řádu správního kvůli její nepřípustnosti.
Žalobkyně se žalobou domáhala ochrany proti nezákonnému zásahu žalovaného správce daně spadajícího pod Finanční úřad pro Olomoucký kraj se sídlem v Olomouci. Nezákonný zásah spatřovala v tom, že jí správce daně vyměřil platebním výměrem č. j. 1390138/15/3101-51523-809572 daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2014 ke dni 1. 4. 2015 dle jejího daňového přiznání podaného dne 11. 2. 2015 a nezohlednil, že jí, jakožto daňovému subjektu zastoupenému daňovým poradcem, náleželo právo podat daňové přiznání až do 1. 7. 2015, tj. v prodloužené lhůtě dle § 136 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci žalobu odmítl jako nepřípustnou. Aby žaloba na ochranu před nezákonným zásahem dostála požadavkům v § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) a byla věcně projednatelná, musí být jednoznačné, že směřuje proti zásahu správního orgánu, který není rozhodnutím. Žalobkyně se však fakticky domáhala zrušení platebního výměru správce daně, který je formálně i materiálně rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 65 s. ř. s. Žaloba tudíž posoudil jako nepřípustnou, neboť se žalobkyně mohla domáhat ochrany jiným právním prostředkem.
Žalobkyně nesouhlasí s posouzením přípustnosti žaloby Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci, který podle stěžovatelky nereflektoval celý obsah a rozsah její žaloby, jelikož nebrojila proti rozhodnutí správce daně (tj. platebnímu výměru), ale proti zásahům žalovaného, který i nadále odmítá stanovit daň podle věcně správného daňového přiznání stěžovatelky, podaného dne 1. 7. 2015.
Stěžovatelka primárně vytýkala žalovanému Finančnímu úřadu pro Olomoucký kraj se sídlem v Olomouci postup nerespektující skutkový ani právní stav, kdy žalovaný vyměřil k datu 1. 4. 2015 platebním výměrem daň podle daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2014, a to ještě před uplynutím prodloužené lhůty k podání daňového přiznání ve smyslu § 136 odst. 2 daňového řádu, ačkoli stěžovatelku měl zastupovat daňový poradce, a to na základě generální plné moci ze dne 1. 12. 2012, doručené správci daně dne 19. 12. 2012. Daň byla vyměřena před podáním opravného daňového přiznání uvedeným daňovým poradcem dne 1. 7. 2015.
Kasační stížnost proti usnesení krajského soudu, jímž byla žaloba odmítnuta, lze podat pouze z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. V takové kasační stížnosti je stěžovatel povinen především vylíčit důvody, pro něž se domnívá, že rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby je nezákonné, případně zmatečné či nepřezkoumatelné pro vadu řízení před soudem, která měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí.
V řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby pak Nejvyšší správní soud ČR přezkoumává pouze to, zda krajský soud správně posoudil podmínky pro odmítnutí, nemůže se však již zabývat námitkami týkajícími se věci samé.
V posuzované věci vyvstala otázka, zda bylo namístě zásahovou žalobu odmítnout jako nepřípustnou podle § 85 s. ř. s.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma připomíná dotčenou právní úpravu.
Podle § 82 s. ř. s. může podat žalobu „každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím…“.
Podle § 85 s. ř. s. je taková zásahová žaloba „nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný“.
Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže „návrh je podle tohoto zákona nepřípustný“.
Nejvyšší správní soud ČR ze spisu dovodil, že v posuzované věci byla stěžovatelka na základě generální plné moci, doručené správci daně spadajícího pod Finanční úřad pro Olomoucký kraj se sídlem v Olomouci dne 19. 12. 2012, zastoupena pro jednání se správcem daně daňovým poradcem.
Daňové přiznání však stěžovatelka podala dne 11. 2. 2015 sama, nikoli jeho prostřednictvím. V kolonce „05“ tiskopisu daňového přiznání vyznačila, že přiznání nezpracoval a nepodává daňový poradce. Tiskopis podepsala sama jako daňový subjekt, aniž by uvedla údaje o daňovém poradci. Správce daně proto vycházel z toho, že stěžovatelka jedná bez zastoupení daňovým poradcem.
Dokonce dne 23. 3. 2015 stěžovatelka zaplatila daň v přiznané výši 71.340 Kč. V této výši byla ke dni 1. 4. 2015 stěžovatelce „konkludentním“ platebním výměrem č. j. 1390138/15/3101-51523-809572 vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2014.
Následně stěžovatelka prostřednictvím svého daňového poradce podala dne 1. 7. 2015 daňové přiznání, které označila jako „opravné“. Správce daně jej přehodnotil jako dodatečné, a to z důvodu, že již daňové přiznání ze dne 11. 2. 2015 bylo vyhodnoceno jako řádné, s nejzazší lhůtou pro podání dne 1. 4. 2015. Protože dodatečné daňové přiznání nemělo předepsané náležitosti a vady podání nebyly přes výzvu odstraněny, správce daně vyrozuměl stěžovatelku dne 2. 9. 2015 o neúčinnosti podání.
Jak z žalobního petitu, tak z obsahu žaloby vyplývá, že stěžovatelka svou žalobou brojila primárně proti
„konkludentnímu“ platební výměru č. j. 1390138/15/3101-51523-809572 a jeho důsledkům.
Platební výměr (i „konkludentní“) je však rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.
Podle § 85 s. ř. s. je zásahová žaloba koncipována jako subsidiární prostředek ochrany veřejných subjektivních práv pro případy, v nichž se žalobce nedomáhá ochrany proti rozhodnutí správního orgánu, opatření obecné povahy nebo nečinnosti správního orgánu, proti nimž soudní řád správní poskytuje jiné způsoby ochrany. Je-li proti takovým formám činnosti (resp. nečinnosti) správního orgánu podána zásahová žaloba, je podle tohoto ustanovení nepřípustná [např. podle rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 Aps 3/2004 – 42, ze dne 11. 5. 2016, č. j. 10 Afs 277/2015 – 114, nebo ze dne 20. 7. 2011, č. j. 1 Aps 1/2011 – 101].
Jestliže se tedy stěžovatelka žalobou podle § 82 s. ř. s. domáhala zrušení platebního výměru, který je rozhodnutím, Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci nezbylo, než tuto žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnout, jestliže současně správně vyhodnotil, že ji pro opožděnost není možné projednat ani v řízení podle § 65 a násl. s. ř. s.
Jelikož v řízení neshledal Nejvyšší správní soud ČR námitky stěžovatelky důvodnými a zároveň nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž kasační soud přihlíží z úřední povinnosti, zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou.
(citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 1 Afs 67/2016 – 22 ze dne 15. června 2016)
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr dodává, že v s. ř. s. se lze setkat s několika druhy žalob. Advokát v Olomouci uvádí několik příkladů. Dle § 65 a násl. s. ř. s. jde o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, § 79 a násl. upravuje žalobu proti nečinnosti správního orgánu, dle § 82 a násl. lze podat žalobu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu a dle § 97 a násl. jsou řešeny kompetenční spory.