Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek nad školákem, který se popral ve třídě
Advokát v Olomouci k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR:
Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek Okresního soudu v Olomouci, který uložil žákovi 9. třídy základní školy podmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Žák se dle rozsudku Okresního soudu v Olomouci dopustil trestného činu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 a výtržnictví dle § 358 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve formě pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku.
Konflikt mezi žáky deváté třídy základní školy se odehrál loni v březnu v chemické učebně. Jeden žák o přestávce nejprve dvakrát udeřil druhého otevřenou dlaní do zátylku. Napadený se začal bránit a pěstí srazil spolužáka na zem, kde do něj ještě jednou kopnul, než jej odvlekl další školák. Výsledkem byl natržený ret, zhmoždění hrudníku, odlomení zubní korunky a možná i lehký otřes mozku.
Nejvyšší soud ČR odůvodnil své rozhodnutí zejména tím, že se celý incident dal řešit jinými prostředky stojící mimo oblast trestního práva (nikoliv tedy v rámci trestního řízení, jehož výsledkem bylo vydání trestního rozsudku na školákem). Tímto mířil na jednu z nejzákladnějších zásad trestního práva, a to na zásadu subsidiarity trestní represe, která je obsažena v § 12 odst. 2 trestního zákona. Trestní právo by dle této zásady trestního práva mělo být aplikováno jen v takových případech, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Mělo by být tedy používáno jako ultima ratio – krajní prostředek. Okresní soud v Olomouci dle Nejvyššího soudu ČR v tomto případě nedostatečně zhodnotil celou situaci, kdy této zásady nedbal a obviněného obžaloby nezprostil.
Nejvyšší instance měla výhrady také k tomu, že olomoucké soudy čin hodnotily jako výtržnictví. Ne každé napadení je totiž zároveň výtržností. „Použití fyzické síly proti poškozenému nebylo projevem neukázněnosti mladistvého, neuctivosti k zásadám občanského soužití, natož pak projevem zjevně neuctivým, bylo toliko poněkud neuvážlivou reakcí na předchozí bezdůvodné napadání poškozeným spolužákem, o němž bylo známo, že rád provokuje,“ stojí v rozsudku.
Podobných potyček je na základních školách mnoho a jsou běžnou součástí života žáků prvního i druhého stupně a rozsudek nad školákem, který se dopustil podobného jednání, by tak mohl být velmi častým jevem. Nejvyšší soud ČR tímto rozhodnutím deklaroval názor, že vedení trestního řízení v těchto věcech je zcela nadbytečné a k potrestání postačí prostředky mírnější, jako je například uložení ředitelské důtky či snížení známky z chování. Rozsudek nad školákem tak byl zrušen zejména z důvodu subsidiarity trestní represe, která má nastat až tam, kde nepostačují k ochraně prostředky jiných právních předpisů.