Advokát v Olomouci k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR:
Trest vyhoštění lze uložit pachateli, který není občanem České republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem; jako samostatný trest může být trest vyhoštění uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. Jednou z překážek bránící pachateli uložit trest vyhoštění je kumulativní splnění okolností uvedených v ustanovení § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy že pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin.
Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 23. 1. 2015 sp. zn. 4 T 9/2015 uznal obviněného vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že od 00:01 hod. dne 23. 12. 2014 do 01:10 hod. dne 22. 1. 2015 pobýval na území České republiky, a to přesto, že je veden v evidenci nežádoucích osob s platností od 23. 10. 2014 do 23. 12. 2015, neboť mu bylo rozhodnutím Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort v Přerově ze dne 30. 7. 2014, uloženo správní vyhoštění na dobu jednoho roku, proti němuž si v zákonné lhůtě podal odvolání, o kterém rozhodovalo Ředitelství služby cizinecké policie v Praze a které 20. 10. 2014 vydalo rozhodnutí o zamítnutí odvolání a současně potvrdilo i stanovenou lhůtu k vycestování z území České republiky do 60-ti dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, tedy do 24:00 hod. dne 22. 12. 2014, když uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 10. 2014, přičemž dne 22. 1. 2015 v 01:10 hod. byl kontrolován hlídkou Odboru cizinecké policie Přerov, bez dokladů opravňujících ho k pobytu na území České republiky. Za to mu byl v souladu s § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky v trvání tří let. Odvolání, které obviněný podal, ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, odvolací soud zamítl.
Obviněný má za to, že mu byl trest vyhoštění podle § 80 odst. 1 tr. zákoníku uložen v rozporu s ustanovením § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jelikož má na území České republiky pracovní a sociální zázemí a uložení tohoto trestu je v rozporu se zájmem na spojování rodin. V České republice žije již skoro 16 let, má zde svou rodinu, konkrétně dcery, bývalou manželku a její příbuzné, s nimiž se stýká. Naopak s rodinnými příbuznými v cizině neudržuje více jak 15 let kontakt. Obviněný projevuje zájem o svou rodinu, zejména pak o obě dcery prostřednictvím svých známých a příbuzných ze strany bývalé manželky. Ačkoliv má zájem se s nimi stýkat, nemá v současné době zajištěno sociální zázemí a bytové podmínky natolik, aby se s nimi stýkat mohl. Obviněný má zájem v České republice zůstat i nadále, žít řádným životem a vídat svou rodinu. Byla mu rovněž přislíbena práce za předpokladu udělení trvalého pobytu na území České republiky.
Dovolací námitka obviněného týkající se právě překážky zájmu na spojování rodin a jeho tvrzení, že na území České republiky má pracovní a sociální zázemí, představuje soustavnou obhajobu obviněného, s níž se vypořádal již soud prvního stupně, když v odůvodnění odsuzujícího rozsudku uvedl, že s rodinnými důvody předkládanými obviněným, jež údajně brání uložení trestu vyhoštění, se v minulosti zabýval již správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí ze dne 30. 7. 2014, když dovodil, že rodinné poměry obviněného k jeho bývalé manželce, dětem a širší rodině bývalé manželky jsou natolik zpřetrhané, že vyhoštěním nedojde k újmě na právech obviněného z pohledu rodinného života.
Bývalá manželka obviněného správnímu orgánu mimo jiné sdělila, že se s obviněným dlouhodobě nestýká, jsou rozvedeni od roku 2006. Naposledy se viděli asi v roce 2011 na nádraží, kde obviněný popíjel. Dcery se s obviněným stýkat nechtějí, mladší obviněného vůbec nezná. Potvrdila, že v případě vycestování obviněného z České republiky tuto skutečnost nebude zcela určitě považovat za nepřiměřený zásah do rodinného života, s čímž podle jejího názoru souhlasí i jejich dcery.
Obviněnému byl udělen trvalý pobyt na území České republiky dne 16. 11. 1998, který mu byl pravomocně zrušen ke dni 15. 11. 2013 rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR, Odborem azylové a migrační politiky ze dne 24. 10. 2013, a to zejména z důvodu, že obviněný byl v České republice opakovaně pravomocně odsouzen za páchání trestné činnosti (mimo jiné i pro přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku), stal se alkoholikem a bezdomovcem, který nemá práci a byla mu stanovena povinnost vycestovat z území České republiky do 30 dnů ode dne propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dne 30. 3. 2014.
Z takto zjištěného skutkového stavu vyplývá, že obviněný nesplňuje ani jednu z podmínek předvídanou ustanovením § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, takže v uložení trestu vyhoštění soudu překážka uváděná v dovolání nebránila. Lze proto konstatovat, že skutečnosti namítané v dovolání obviněného jsou zjevně neopodstatněné a trest vyhoštění z území České republiky na dobu tří let mu byl uložen v souladu se zákonem.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů Nejvyšší soud ČR odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
(obsah příspěvku advokátní kanceláře v Olomouci vychází z usnesení Nejvyššího soudu ČR, č.j. 4 Tdo 899/2015-24 ze dne 26.8.2015)