Dne 30. dubna 2014 rozhodoval Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Nejvyšší správní soud se zastal ženy, která byla vyřazena z evidence Úřadu práce z důvodu maření součinnosti s úřadem práce.
Žena byla z evidence vyřazena z důvodu nedostavení se na Úřad práce v ujednané době. Přibližně 10 minut před ujednanou schůzkou volal na Úřad práce její známý s tím, že žena se nemůže na schůzku dostavit, protože tento známý nemůže nastartovat auto a byli domluveni, že ji na ujednanou schůzku odveze. Také oznámil úřednici, že by chtěl ženu přeobjednat na další den, na což mu úřednice odpověděla, že nastartování auta není vážným důvodem pro nedostavení se na schůzku a, že se může žena dostavit ještě v ujednaný den o 3 hodiny později, také úřednice ověřila, že ještě v týž den jede autobus. Žena se však dostavila na Úřad práce, až o den později. V tento den, již však bylo se ženou zahájeno správní řízení ve věci jejího vyřazení z evidence uchazečů pro zaměstnání pro maření součinnosti s úřadem práce bez vážného důvodu.
Úřad práce argumentoval, tím že nenastartování auta v prosinci mohla žena předvídat, proto se nejedná o vážnou překážkou, pro kterou by mohla být omluvena. Stěžovatel také nesouhlasil s tím, že žena tvrdila, že doprava autem pro ni byla levnější možností. Žena si měla vyjetí naplánovat včas, nebo zvolit alternativní možnost dopravy. (autobus by ženu stál na Úřad práce 60 Kč). Dále Úřad práce uváděl, že omluva z jednání v souladu se zákonem musí být poskytnuta samotným uchazečem o zaměstnání, nikoliv třetí osobou. S těmito argumenty Úřadu práce se také ztotožnil Krajský soud v Hradci Králové, ke kterému podala žena žalobu proti vyřazení z evidence.
Nejvyšší správní soud se s názory Krajského soudu v Hradci Králové a Úřadu práce neztotožnil a z tohoto důvodu také zamítl kasační stížnost stěžovatele – Úřadu práce. Nejvyšší správní soud uvádí, že vážným důvodem pro omluvu mohou být i jiné důvody, než zvláštního zřetele hodné. Uchazeči by měli být vyřazování v důsledku jejich nekorektního a nedisciplinovaného přístupu, takový to přístup však u ženy z ničeho nevyplývá. Dále argumentuje tím, že je absurdní, aby uchazeči předvídali všechny eventuality, které by se mohly stát, a aby se na všechny připravili. Nejvyšší správní soud připomíná, že správní orgány by měly mít k problémům a potížím fyzických a právnických osob co možná největší pochopení a postupovat ve vztahu k nim vstřícně a objektivně.