Advokát v Olomouci radí a pomáhá právně řešit situaci, když rodič neplatí výživné. Trestný čin zanedbání povinné výživy, který je upravený v ustanovení § 196 trestního zákoníku, patří vedle krádeže a porušování domovní svobody k nejčastěji páchaným trestným činům na území České republiky. Situace, když jeden rodič neplatí výživné, jsou bohužel velmi častým jevem. V ustanovení § 196 jsou chráněny vyživovací vztahy, v praxi se toto ustanovení aplikuje především na vyživovací vztah rodičů k nezletilým dětem.
Znaky trestného činu zanedbání povinné výživy svým jednáním naplní, tj. dopustí se trestného činu, ten, kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného, nebo ten, kdo se úmyslně vyhýbá plnění své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného, tedy zjednodušeně kdo neplatí výživné. Přísněji může být za takové jednání potrestán ten, kdo takovým jednáním vydá oprávněnou osobu nebezpečí nouze.
Dne 18.dubna 2012 rozhodoval Nejvyšší soud České republiky o dovolání, které podal obviněný V.J., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně. Obviněný byl uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy dle § 196 ods.1, ods.3 písm. b, trestního zákoníku, jehož se dopustil od měsíce června 2010 do 15.3.2011, s výjimkou března 2011. Obviněný neplatil výživné na své tři dcery – na nezletilou dceru V.J. ve výši 1 500 Kč měsíčně, na nezletilou B.J. ve výši 1 200 Kč měsíčně, a na nezletilou A.J. ve výši 900 Kč měsíčně. V důsledku čehož dlužil na výživném celkovou částku 33 000 Kč.
Prvním odvolacím důvodem odvolatele bylo, že trestnost jeho činu zanikla dle § 197, trestního zákoníku, protože projevil účinnou lítost, a zaplatil dlužnou částku výživného a řízení z tohoto důvodu mělo být zastaveno. Dalším důvodem, bylo, že orgány činné v trestním řízení nesplnily svou povinnost posoudit možnosti a schopnosti obviněného jako rodiče plnit vyživovací povinnost, vzhledem k výdělku obviněného. Nejvyšší soud odvolací důvody odvolatele neuznal. Jeho návrh zamítnul.
Obviněný ve své obhajobě uvedl, že nemohl platit výživné na své nezletilé dcery, protože byl nezaměstnaný a neměl dostatek finančních prostředků a nyní má i další vyživovací povinnost ke svému nezletilému synovi. Tento důvod nevzal Nejvyšší soud jako relevantní. Nejvyšší soud se v tomto případě ztotožnil s názory nižších soudů a pokládá z výše uvedených důvodů námitky vznesené dovolatelem za zcela zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud také zdůrazňuje, že plození dítěte není sport ani zábava, byť to tak některým jedincům na počátku může připadat. Ve skutečnosti, tak bere na sebe budoucí rodič povinnosti a odpovědnost, které jej provází po celý další život, namnoze až do jeho vlastní smrti. Proto je nezbytné, aby se choval tak, aby svým závazkům a povinnostem dokázal vždy a za všech okolností dostát. Když rodič neplatí výživné na své nezletilé dítě, vystavuje se nebezpečí trestního stíhání za přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 trestního zákoníku. Advokát JUDr. Lubor Ludma upozorňuje, že trestný čin zanedbání povinné výživy je možné spáchat i z nedbalosti.
Související právní předpisy:
§ 196 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku:
Kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
§ 16 trestního zákoníku:
(1)Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
(2) Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem.