Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma se v tomto příspěvku zaměřuje především na základní skutkové podstaty náhrady škody uvedené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“).
Skutkové podstaty náhrady škody můžeme dělit na tzv. základní a zvláštní. Mezi základní skutkové podstaty, kterým se advokát v Olomouci v tomto příspěvku bude dále více věnovat, patří náhrada škody za porušení zákona uvedená v § 2910 OZ, dále náhrada škody za porušení dobrých mravů dle § 2909 OZ a také náhrada škody za porušení smluvní povinnosti dle § 2913 OZ.
Občanský zákoník dále zakotvuje řadu zvláštních skutkových podstat. První zvláštní skutkovou podstatou je škoda způsobená tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání dle § 2920 až 2922 OZ. Dále je zde škoda způsobená osobou nebezpečných vlastností zakotvená v § 2923 OZ, škoda z provozní činnosti (§ 2924 OZ), škoda způsobená provozem zvlášť nebezpečným (§ 2925 OZ), škoda na nemovité věci (§ 2926 OZ), z provozu dopravních prostředků (§ 2927 až 2932 OZ), způsobená zvířetem (2933 až 2935 OZ).
Dále také škoda způsobená věcí (§ 2936 až 2938 OZ), způsobená vadou výrobku (§ 2939 až 2943 OZ), škoda na převzaté věci (§ 2944 OZ), na odložené věci (§ 2945 OZ), na vnesené věci (§ 2946 až 2949 OZ) a konečně škoda způsobená informací nebo radou dle § 2950 OZ.
Porušení zákona dle § 2910 OZ je naprostým základem deliktní odpovědnosti. „Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“
Toto ustanovení obsahuje dvě věty, přičemž každá počítá s jiným porušením zákona. První věta nám stanoví porušení povinnosti stanovenou zákonem, tím že se zasáhne do absolutního práva. V tomto zásahu je ochrana, jak absolutních práv skrze obecnou povinnost do absolutních práv vůbec nezasahovat, tak i jejich ochranu skrze ochrannou normu.
Druhá věta dopadá na zásahy do práva jiného než absolutního, právě porušením ochranné normy, pod jejíž ochranu právě zasažené právo spadá (srov. ochranný účel normy).
Další základní skutkovou podstatou je porušení dobrých mravů dle § 2909 OZ. „Škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného.“
Oproti zakotvení skutkové podstaty v § 2910 OZ je zde specifikum v tom, že se v rámci zavinění neuplatní pouze domněnka spáchání škůdcem z nedbalosti ve smyslu § 2911 OZ, tedy uplatnění nárok bez prokázání zavinění, ale poškozený, který se bude chtít porušení dobrých mravů dovolávat, bude muset prokázat zavinění a to úmyslné.
Poslední základní skutkovou podstatou náhrady škody zakotvenou v občanském zákoníku je porušení smluvní povinnosti dle § 2913 odst. 1 OZ. „Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.“ Podle této skutkové podstaty je oprávněn požadovat náhradu vůči dlužníkovi nejen věřitel, ale i třetí osoba, tedy ten, komu měla povinnost ze smlouvy mezi věřitelem a dlužníkem zjevně sloužit.
Zakotvení skutkové podstaty porušení smluvní povinnosti je relativně přísnou skutkovou podstatou, jelikož smlouva mezi věřitelem a dlužníkem mezi nimi vytváří silnější vztah. Z tohoto důvodu zákonodárce v § 2913 odst. 2 OZ zakotvil pro dlužníka velmi přísnou možnost liberace. „Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.“
Dlužník bude muset prokázat existenci mimořádně nepředvídatelné a nepřekonatelné překážky (tato hlediska se posuzují z pohledu smluvní strany), která vznikla nezávisle na jeho vůli. Vznikne-li taková překážka v době dlužníkova prodlení, či vzniklá z jeho osobních poměrů, nebude se moci dlužník z povinnosti k náhradě škody liberovat.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr doplňuje, že základní skutkové podstaty náhrady škody jsou skutkovými podstaty subjektivními, tedy že se u nich vyžaduje zavinění škůdce, kdežto převážná část zvláštních skutkových podstat patří mezi skutkové podstaty objektivní, což znamená, že se u škůdce zavinění nevyžaduje.