Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma se v tomto příspěvku věnuje dědické nezpůsobilosti v českém právním řádu. Dědické právo upravuje zákon č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Občanský zákoník vychází z tzv. objektivní dědické způsobilosti dědit, což znamená, že umožňuje určité osobě, aby byla dědicem. Tato obecná podmínka je vyjádřena tím, že musí dědic přežít zůstavitele. Slovy § 1479 občanského zákoníku „dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí.“
Existují však určité situace, které občanský zákoník předpokládá, dle nichž si ne každý, kdo splní obecnou podmínku, že nezemřel dříve než zůstavitel, dědění svým způsobem zaslouží. Z tohoto důvodu občanský zákoník upravuje institut dědické nezpůsobilosti. Dědická nezpůsobilost spočívá v chování dědice, kterým se ex lege z dědického práva vyloučí.
Občanský zákoník zná 4 důvody dědické nezpůsobilosti. Mezi první dva z důvodů dědické nezpůsobilosti se řadí ty, kterých se může dopustit jakýkoliv dědic. Důvody jsou stanovené v § 1481 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení „je z dědického práva vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.“
Dle prvního důvodu je vyloučen ten, kdo se dopustil za života zůstavitele činu povahy úmyslného trestného činu, bez ohledu na jeho trestní odpovědnost, vůči zákonem vyjmenovaným osobám, mezi něž se řadí zůstavitel, jeho manžel, předci a potomci.
Druhý důvod vylučuje z dědického práva osobu, která se dopustí zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli. Takové jednání může být směřováno buď proti konkrétní listině, kterou zůstavitel pořídí, ať už např. zfalšováním či zničením, anebo proti myšlence a svobodné vůli zůstavitele. Příkladem zde může být přinucení k sepsání závěti.
Zákon umožňuje zůstaviteli, aby dědicky nezpůsobilému dědici vrátil způsobilost, díky výslovnému odpuštění takového konkrétního činu.
Občanský zákoník však přináší další dva důvody dědické nezpůsobilosti, které se týkají pouze konkrétního dědice, dopadající pouze na situace, kdy dochází k dědění podle zákonné posloupnosti. Dle § 1482 odst. 1 občanského zákoníku „probíhá-li v den zůstavitelovy smrti řízení o rozvod manželství zahájené na zůstavitelův návrh podaný v důsledku toho, že se manžel vůči zůstaviteli dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí, je zůstavitelův manžel vyloučen z dědického práva jako zákonný dědic.“
Vyznění tohoto důvodu dědické nezpůsobilosti může být poněkud problematické, neboť je dědická nezpůsobilost „vázána již na to, že zůstavitel podal návrh na rozvod manželství odůvodněný tím, že se manžel vůči němu dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí, a zemřel v průběhu řízení o tomto návrhu. Důvodová zpráva uvádí, že v takovém případě je zřejmé, že manželství je rozvráceno z příčin na straně druhého manžela. To ovšem nelze předem vědět, když o tom neproběhlo řízení. (…) Jelikož půjde o prokázání skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné (zda došlo k domácímu násilí, či nikoli), odkáže pozůstalostní soud (soudní komisař) toho, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou, což v daném případě bude manžel zůstavitele, který se měl dopustit domácího násilí. V řízení bude muset docílit vydání rozsudku, že je dědicem ze zákonné dědické posloupnosti“ (srov. ŠVESTKA, Jiří. Občanský zákoník: komentář. Svazek IV, Dědické právo (§ 1475 až 1720). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, xxix, 670 s.).
Poslední důvod dědické nezpůsobilosti zakotvuje § 1482 odst. 2 občanského zákoníku. „Byl-li rodič zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že ji či její výkon zneužíval nebo že výkon rodičovské odpovědnosti z vlastní viny závažným způsobem zanedbával, je vyloučen z dědického práva po dítěti podle zákonné dědické posloupnosti.“ Zákonodárce se zde snaží ochránit dítě a jeho vůli, proto takto vylučuje rodiče ze zákonné dědické posloupnosti.
Ustanovení § 1483 občanského zákoníku stanoví, že „potomek toho, kdo je vyloučen z dědického práva, nastupuje při zákonné dědické posloupnosti na jeho místo, i když vyloučený přežije zůstavitele. To neplatí v případě stanoveném v § 1482 odst. 1.“ Ustanovení se snaží říci, že jestliže se stane dědicky nezpůsobilým potomek zůstavitele, pak nedědí a na jeho místo nastupují jeho právě potomci, tedy vnuci zůstavitele.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr doplňuje, že nastoupení potomků dědicky nezpůsobilého dědice (§ 1483 občanského zákoníku) platí ale pouze v případech, kde zákonná dědická posloupnost takový princip reprezentace umožňuje.