Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma se v následujícím příspěvku bude věnovat otázce místních poplatků, jako jednomu ze segmentů poplatkového práva.
Obecně chápeme poplatkové právo jako podobor finančního práva. Jde o soubor finančněprávních norem regulujících veřejnou finanční činnost související s příjmy veřejných peněžních fondů poplatkového charakteru.
Poplatkem rozumíme peněžitou dávkou stanovenou zákonem, návratnou, vybíranou státem nebo jinými veřejnoprávními korporacemi za úkony jejich orgánů. Je platbou spíše nepravidelnou a má ekvivalentní plnění. Místní poplatky jsou jedním z druhů poplatků, které jsou rozpočtovým příjmem. Mezi další poplatky může zařadit poplatky správní, soudní a zvláštní dávky poplatkového charakteru.
Samotné místní poplatky neboli „lokální daně“ se obecně řídí zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích a jsou právem obce, které je na svém území mohou zavést. Dle § 14 odst. 1 zákona o místních poplatcích spadá stanovení poplatků do samostatné působnosti obce. Dle odst. 2 „poplatky zavede obec obecně závaznou vyhláškou, ve které upraví podrobnosti jejich vybírání, zejména stanoví konkrétní sazbu poplatku, vznik a zánik poplatkové povinnosti, lhůty pro plnění ohlašovací povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození od poplatků.“ Z toho vyplývá, že každá obec může mít v rámci místních poplatků specifickou úpravu. Pokud jde o správu poplatků, která je svěřeny obecním úřadům, stanoví § 15 zákona o místních poplatcích, že jde o výkon přenesené působnosti.
Ustanovení § 1 zákona o místních poplatcích stanoví taxativní katalog místních poplatků, které obce mohou zavést. Obce mohou zavést místní poplatek ze psů, poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, poplatek za užívání veřejného prostranství, poplatek ze vstupného, poplatek z ubytovací kapacity, poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma se dále bude věnovat pouze místnímu poplatku ze psů, poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt, za užívání veřejného prostranství a poplatku ze vstupného.
Dle § 2 odst. 1 „místní poplatek ze psů platí držitel psa. Držitelem je fyzická nebo právnická osoba, která má trvalý pobyt nebo sídlo na území České republiky.“ Tento poplatek se platí za každého psa staršího 3 měsíců. Roční sazba poplatku, kterou může obce zavést, může činit až 1 500 Kč. U druhého a každého dalšího psa může obec svoji zavedenou hranici sazby zvýšit až o 50 %. Dle § 2 odst. 4 „poplatek ze psů platí držitel obci příslušné podle místa trvalého pobytu nebo sídla.“ Má-li tedy držitel psa bydliště v jiném místě, než kde má svůj trvalý pobyt, platí za psa dle sazby obce, ve které má trvalý pobyt.
Ustanovení § 3 stanoví místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt. Tento poplatek, turistická taxa, dle odst. 1 „platí fyzické osoby, které přechodně a za úplatu pobývají v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace, pokud tyto osoby neprokáží jiný důvod svého pobytu.“ Uvedené podmínky pro výběr poplatku musí být splněny kumulativně. Pokud je tedy člověk vyslán do lázní kvůli školení či konferenci, poplatková povinnost ho nezatěžuje.
Dle § 3 odst. 5 „sazba poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt činí až 15 Kč za osobu a za každý i započatý den pobytu, není-li tento dnem příchodu.“
Ustanovení § 4 zakotvuje poplatek za užívání veřejného prostranství. Ten platí fyzické i právnické osoby za zvláštní užívání veřejného prostranství, kterým § 4 odst. 1 rozumí „provádění výkopových prací, umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb, pro umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl.“
Sazba poplatku za užívání veřejného prostranství činí až 10 Kč za každý i započatý m2 užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den.
Místní poplatek ze vstupného, pokud ho obce zavede, se vybírá ze vstupného na kulturní, sportovní, prodejní nebo reklamní akce. Ustanovení § 6 odst. 1 zákona o místních poplatcích definuje vstupné jako „peněžitou částku, kterou účastník akce zaplatí za to, že se jí může zúčastnit.“ Pokud je mimo vstupného vybírána například částka za povinnou místenku či poplatek za občerstvení, bez které se člověk akce nemůže zúčastnit, je tato částka brána také jako vstupné.
Poplatek ze vstupného platí fyzické a právnické osoby, které akci pořádají. Sazba poplatku ze vstupného činí až 20 % z úhrnné částky vybraného vstupného.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr doplňuje, že pokud je výtěžek akce a akce pořádané na veřejném prostranství určen na charitativní či veřejně prospěšné účely, tak se poplatek neplatí, jde o osvobození od poplatku. Důvody osvobození od místních poplatků stanoví zákon o místních poplatcích a další může stanovit obec v obecně závazné vyhlášce.