Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma přibližuje podobu a přípustnost dovolání ve sporném řízení v rámci zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jakožto mimořádného opravného prostředku před civilními soudy, o němž dle § 10a o. s. ř. rozhoduje Nejvyšší soud ČR.
Mimořádnost tohoto opravného prostředku spočívá v tom, že jím lze napadnout pouze pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to o. s. ř. připouští. Samo dovolání, ve kterém nelze uplatnit žádné nové skutečnosti, je založeno na tzv. revizním opravném systému, tudíž umožňuje dovolacímu soudu pouze přezkum z hlediska právního a rozhodnout o něm tak, že rozhodnutí dovolací soud změní, zruší či potvrdí.
Ono posouzení právního hlediska vychází z § 241a odst. 1 o. s. ř., které stanoví jediný dovolací důvod, a to že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Zde je třeba doplnit, že ono rozhodnutí odvolacího soudu je dle § 237 o. s. ř. „rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“
Dovolání je dále, dle § 238a o. s. ř., absolutně vždy přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka, o přistoupení dalšího účastníka a o záměně účastníka. Zde není třeba dostát přípustnosti uvedené v § 237 o. s. ř.
Ústavní soud ČR v nedávném nálezu (sp. zn. I. ÚS 2135/16 ze dne 3. 5. 2017) připomněl, že „zákon (pozn. o. s. ř.) nestanoví konkrétní způsob, jakým má být v dovolání uvedeno, v čem dovolatel spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání. Tyto skutečnosti z něj musí být seznatelné, mohou však být vyjádřeny v kterékoliv jeho části. Při posuzování obsahových náležitostí dovolání nesmí Nejvyšší soud postupovat přepjatě formalisticky a odmítnout dovolání jen z toho důvodu, že dovolatel určitou náležitost nevyjádřil zcela pregnantně.“
Pokud dovolatel v dovolání odkazuje na rozdílnou praxi Ústavního soudu ČR, ze které ve svých rozhodnutí vychází i soud dovolací, neboť jsou pro něj závazné a často dostatečně specifikují i judikaturu Nejvyššího soudu ČR, měl by dovolací soud takové dovolání posoudit jako přípustné, i když konkrétní přípustnost výslovně nejmenuje.
Aby se mohlo o dovolání vést řízení a rozhodnout o něm, je nutné, aby bylo dovolání podáno ve lhůtě 2 měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.
Dále je třeba, aby byl dovolatel, tedy účastník, kterému v původním řízení nebylo plně vyhověno, zastoupen advokátem či notářem, který musí dovolání za dovolatele sepsat. Ostatní účastníci povinnost zastoupení v rámci dovolacího řízení nemají. Pokud dovolatel není zastoupen, či dovolání nesepsal jeho povinný zástupce ani po výzvě soudu, přičemž se na něj nevztahuje výjimka z povinného zastoupení (§ 241 odst. 2 o. s. ř.), dojde dle § 241b odst. 2 ve spojení s § 104 odst. 2 věta druhá o. s. ř. k zastavení řízení již soudem prvního stupně, v méně častých případech až soudem dovolacím.
Rozhodnout o dovolání může Nejvyšší soud ČR odmítnutím pro nepřípustnost, nebo z důvodu existence vad, které nebyly ve lhůtě odstraněny. Nepřistoupí-li dovolací soud k odmítnutí, může dovolaní zamítnout, a to v případech, kdy je rozhodnutí odvolacího soudu správné. V opačném případě se může uchýlit ke změně, pokud je rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné a zároveň sám může rozhodnout. A konečně může Nejvyšší soud ČR takové nesprávné rozhodnutí zrušit, a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr připomíná, že i podání dovolání je, stejně jako většina návrhů na zahájení sporného řízení, stiženo poplatkovou povinností v závislosti na předmětu řízení dle Položky 23 přílohy k zákonu o soudních poplatcích.