Advokát z Olomouce JUDr. Lubor Ludma uvádí, že osoba, která má na základě smlouvy o výprose věc i po žádosti o vrácení od vlastníka stále u sebe, nepožívá vůči vlastníkovi právní ochrany při výkony nepravé držby práva z výprosy.
Abychom lépe pochopili směr tohoto příspěvku, je nejprve třeba říci, co si vlastně pod pojmem držba představit. Držbou rozumíme faktický stav, se kterým jsou spojeny právní následky, a kterým právní řád poskytuje ochranu. I přestože jde o faktický stav, je držba zakotvená v ust. § 987 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), a je definovaná dvěma pojmovými znaky. Prvým znakem je corpus possessionis, což je objektivní faktická schopnost vykonávat právo. Druhým znakem je animus possidendi, který je subjektivní znakem držby práva, a znamená úmysl vykonávat právo jako právo držiteli vlastní.
Dle ust. § 988 odst. 1 OZ „lze držet právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon“, nejtypičtějším příkladem držení je vlastnické právo. Právní řád zná tři rozdílné druhy držby práva. Jde o držbu (ne)řádnou, která záleží na právním titulu, držbu (ne)poctivou, stojícím na okolnostech subjektivní dobré víry držitele, a nakonec držbu (ne)pravou. Dle ust. § 993 OZ „neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.“
Soudní či svépomocnou ochranu lze poskytnout jakékoli držbě, bez ohledu na její kvalitu, což je zakotveno v ust. § 1003 a násl. OZ, pokud se stihne právo uplatnit u soudu do uplynutí prekluzivních lhůt, uvedených v ust. § 1008 OZ.
Z tohoto pravidla existují výjimky v závislosti na kvalitě držby práva a osobě, vůči které se ochrana proti rušení držby uplatňuje. Procesní stránku ochrany z rušené držby práva upravují ust. § 176 až 180 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, které pro projednání ochrany z rušené zakotvují velmi krátké lhůty (15, resp. 30 dnů od zahájení řízení).
V případě, kdy „přenechá půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.“ Tímto tedy dochází k uzavření smlouvy o výprose dle ust. § 2189 OZ. „Kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti“ (§ 2190 odst. 1 OZ). Pokud výprosník, po žádosti o navrácení, věc vlastníkovi nevrátí, dostane se do prodlení, a tímto okamžikem se stane nepravým držitelem, který na základě ust. § 1007 odst. 1 OZ nepožívá proti skutečnému vlastníkovi právní ochrany z rušení držby práva.
Advokát z Olomouce JUDr. Lubor Ludma na závěr připomíná, že s řízením o ochraně z rušení držby práva má zkušenosti, naposledy jako zmocněnec uspěl ve sporu ukončeném u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 23Co 316/2016, a je tak schopen efektivně poskytnout právní zastoupení vlastníkovi, či osobě domáhající se ochrany držby práva.