Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma k napadenému příkazu k prohlídce automobilu matky stěžovatele vydaným soudce kvůli možnosti, že se v něm mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení.
Ústavní stížností stěžovatel brojil proti příkazu k prohlídce jiných prostor vydaný soudcem Okresního soudu Brno-venkov (dále jen „soudce“) dne 15. 2. 2016. Na jeho základě mělo dojít k prohlídce motorového vozidla, které patří matce stěžovatele. Stěžovatel byl v té době podezřelý ze spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“).
Dne 8. 2. 2016 ignoroval příkaz policejní hlídky k zastavení vozidla a pokusil se policistům ujet. Nezvládl řízení, prorazil pneumatiku a snažil se po opuštění vozidla uprchnout. Vozidlo však stačil uzamknout. Policisté po chvíli stěžovatele dopadli. Zjistili, že na předním sedadle leží injekční stříkačka, která je z větší části naplněna neznámou bílou látkou. Zdokumentovali ji i fotograficky. Stěžovatel nicméně policistům neumožnil prohlídku vozidla. Tu odmítla i jeho matka. Policisté proto předmětné vozidlo odňali podle § 79 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“).
V odůvodnění napadeného příkazu k prohlídce soudce odkázal na další „automobilovou honičku” mezi stěžovatelem a policisty, ke které došlo o dva dny později dne 10. 2. 2016. Stěžovatel v tento den ujížděl policistům v jiném vozidle, ale byl dopaden. Soudce dodal, že stěžovatel v tomto případě „při otevření dveří z vozidla vypadl na vozovku, přičemž vozidlo pokračovalo v jízdě a narazilo do semaforu. Odmítl podrobit dechové zkoušce na přítomnost alkoholu, jakož i zkoušce na přítomnost drog. Odmítl i lékařské vyšetření spojené s odběrem krve.“
Dalším argumentem pro vydání příkazu k prohlídce byla trestní minulost stěžovatele. Dopustil se přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy, přečinů krádeže, porušování domovní svobody a neoprávněného užívání cizí věci ve spolupachatelství a přečinů ohrožení pod vlivem návykové látky a neoprávněného užívání cizí věci.
S ohledem na právě uvedené skutečnosti soudce pokládal podezření, že se stěžovatel dopustil přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky, za důvodné. V předmětném vozidle se mohly nacházet věci důležité pro trestní řízení. Žádosti o vydání příkazu k prohlídce vyhověl. Následně v příkazu k prohlídce popsal, proč by prohlídka vozidla měla být učiněna jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle § 160 odst. 4 trestního řádu, jelikož by mohlo totiž dojít ke znehodnocení či zničení předpokládaných důkazních prostředků. Prohlídka byla za přítomnosti stěžovatelovy matky provedena.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se příkaz zjevně zakládá na nepravdivých skutečnostech. Podle stěžovatele je nutné domovní svobodu chápat široce a za zásah do ní lze proto chápat i prohlídku osobního automobilu. V příkazu k prohlídce je uvedeno, že stěžovatel „při otevření dveří z vozidla vypadl na vozovku, přičemž vozidlo pokračovalo v jízdě a narazilo do semaforu“.
Ve skutečnosti však stěžovatel při zadržení z vozidla vůbec nevypadl. Následný střet vozidla se semaforem byl způsoben tím, že ho před opuštěním nezabrzdil, a proto se následně samovolně rozjelo.
O porušení čl. 12 Listiny jde, pokud soud jako jediný povolaný orgán k vydání rozhodnutí o zásahu do domovní svobody připustí, aby se takové jeho rozhodnutí zakládalo na nepravdivých skutečnostech.
Po zvážení argumentace obsažené v ústavní stížnosti i ve všech vyjádřeních účastníků řízení a obsahu napadeného příkazu k prohlídce i vyžádaného spisu dospěl Ústavní soud ČR k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Umožňuje-li trestní právo realizaci veřejného zájmu na stíhání trestné činnosti pomocí nástrojů, které omezují soukromí jednotlivce, pak jejich použití musí respektovat ústavněprávní limity, protože s sebou nese vážné omezení základních práv a svobod jednotlivce.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma dodává, že k omezení soukromí může ze strany veřejné moci dojít jen zcela výjimečně a jen tehdy, je-li to v demokratické společnosti nezbytné a účelu sledovaného veřejným zájmem nelze dosáhnout jinak.
Výše uvedené lze vztáhnout i na provádění prohlídky jiných prostor a pozemků ve smyslu ustanovení § 83a trestního řádu, neboť i tyto jiné prostory jsou chráněny před neoprávněnými zásahy ze strany veřejné moci ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Orgány činné v trestním řízení jsou povinny postupovat tak, aby do práva na soukromí osob nezasahovaly víc, než je nezbytně nutné.
Ústavní soud ČR také doplňuje, že z hlediska naplnění principu proporcionality je třeba, aby v příkazu k prohlídce bylo co možná nejpřesněji vymezeno to, po čem je pátráno.
Prohlídka jiných prostor může být jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon provedena i před zahájením trestního stíhání [§ 158 odst. 3 písm. i), § 160 odst. 4 trestního řádu]. Podle § 82 odst. 1 a 2 trestního řádu ji lze vykonat tehdy, pokud existuje důvodné podezření, že se v těchto prostorách nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.
Ústavní soud ČR dále ve své judikatuře zdůraznil, že orgán, který prohlídku provádí, má povinnost uvést v protokolu o prohlídce, na základě jakých skutečností byl úkon jako neodkladný nebo neopakovatelný proveden.
Ústavní soud ČR posoudil, že je v projednávané věci možné aplikovat čl. 8 Úmluvy, resp. čl. 12 Listiny. Příkaz se týkal prohlídky vozidla. Toto vozidlo navíc právně náleželo matce stěžovatele. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 Ústavní soud ČR uvedl, že se Evropský soud pro lidská práva „při interpretaci práva na soukromí v prostorové podobě (…), neomezuje jen na ochranu prostor užívaných k bydlení, nýbrž považují právo na respekt a ochranu obydlí, společně s právem na nedotknutelnost osoby a soukromí, a s právem na ochranu osobní svobody a důstojnosti, za nedílnou součást soukromé sféry každého jednotlivce, v případě obydlí vymezenou prostorově.“ Někdy se proto uvádí, že čl. 12 Listiny zakotvuje právo na soukromí v prostorové dimenzi.
Nutnost podrobit i prohlídku vozidla standardům vyplývajícím z čl. 8 Úmluvy a čl. 12 Listiny ostatně prokazuje i postup orgánů činných v trestním řízení v této věci. Přistoupily totiž k žádosti a následnému vydání příkazu k prohlídce vozidla jako jiných prostor v intencích § 83a trestního řádu, při jehož aplikaci je nutné pracovat i se zmíněnými ustanoveními Úmluvy a Listiny.
Stěžovatel dané vozidlo viditelně používal pro své soukromé účely se svolením své matky jako vlastnice vozidla. Podle Ústavního soudu ČR proto dané vozidlo představovalo prostor, kde mohl důvodně očekávat soukromí, které požívá ústavněprávní ochrany. Skutečnost, že vozidlo formálně patřilo jeho matce, nemůže na uvedených závěrech nic změnit, protože vlastnictví k prostoru, kde můžeme očekávat soukromí, není určující.
Z odůvodnění soudního příkazu k prohlídce podle Ústavního soudu ČR vyplývají tři hlavní argumenty pro jeho vydání.
Podle prvního z nich se stěžovatel oddává drogám (vypadl z auta, které nechal nabourat do semaforu; a nepodrobil se zkoušce na alkohol). Ze spisového materiálu Ústavní soud ČR zjistil, že státní zastupitelství se v návrhu na vydání příkazu k prohlídce věcně zaměřuje hlavně na přítomnost injekční stříkačky na předním sedadle vozidla.
Druhým argumentem pro vydání příkazu k prohlídce byla trestní minulost stěžovatele. Stěžovatel skutečně byl v minulosti vícekrát odsouzen. Byl také odsouzen za tzv. drogové delikty. Soudce sám v odůvodnění příkazu k prohlídce uvedl, že se stěžovatel v případě prvního odsouzení osvědčil ve stanovené zkušební době. Na další delikt se vztahovala amnestie prezidenta republiky a v posledním případě úspěšně uplynula zkušební doba.
Přes tyto výhrady však Ústavní soud ČR zdůraznil, že negativně hodnocené nedostatky písemného odůvodnění příkazu k prohlídce nemusí nutně představovat ústavněprávní pochybení, kvůli kterým by musel zrušit napadený příkaz a zamezit tak použití důkazů získaných během prohlídky. Je nutné se zaměřit na skutek, pro který je stěžovatel v projednávané věci stíhán.
Zajištění injekční stříkačky a jejího obsahu přitom přímo souvisí s podezřením, že se stěžovatel měl dopustit přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 trestního zákoníku.
Podle Ústavního soudu ČR příkaz k prohlídce v této věci nepředstavoval nepřiměřený zásah do stěžovatelova soukromí.
Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud ČR neshledal, že by napadený soudní příkaz vedl k porušení základních práv stěžovatele. Ústavní stížnost proto zamítl.
(citovaný nález Ústavního soudu ČR ze dne 13. října 2016 sp. zn. II. ÚS 1221/16)
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr doplňuje, že dle čl. 12 Listiny je obydlí nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.
Pro účely trestního řízení je však přípustná domovní prohlídka, a to pouze na písemný odůvodněný příkaz soudce. Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.