Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma k řízení, ve kterém Celní úřad pro Olomoucký kraj (dále jen „správní úřad v Olomouci“) rozhodl případ přestupku zcela v souladu s právním řádem.
Generální ředitelství cel (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 21. 10. 2014 zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí, které vydal správní úřad v Olomouci dne 1. 8. 2014. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 42a odst. 2 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) tím, že dne 2. 2. 2014 okolo 13:15 hod. jako řidič vozidla v systému časového zpoplatnění užil zpoplatněnou pozemní komunikaci R35 ve směru Mohelnice – Olomouc (místo zjištění na 253,5 km), motorovým vozidlem, aniž by byl uhrazen časový poplatek, čímž nesplnil povinnost danou ustanovením § 21e odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích.
Dále byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 42a odst. 2 písm. e) zákona o pozemních komunikacích, kterého se dopustil tím, že neodstranil díl kupónu prokazující úhradu časového poplatku z viditelného místa ve vozidle po skončení jeho platnosti.
Tímto jednáním žalobce nesplnil povinnost danou ustanovením § 21e odst. 1 písm. d) zákona o pozemních komunikacích. Správní úřad v Olomouci svým rozhodnutím uložil žalobci za tyto přestupky podle § 42a odst. 7 písm. d) zákona o pozemních komunikacích pokutu ve výši 4.000 Kč a dále dle § 79 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a vyhlášky č. 231/1996 Sb., povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1.000 Kč.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma doplňuje dotčení právní předpisy zákona o pozemních komunikacích.
Dle § 42a odst. 2 písm. a) řidič vozidla v systému časového zpoplatnění se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 21e užije vozidlo v systému časového zpoplatnění, aniž by byl uhrazen časový poplatek.
Dle § 42a odst. písm. e) řidič vozidla v systému časového zpoplatnění se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 21e neodstraní díl kupónu prokazující úhradu časového poplatku z viditelného místa ve vozidle bez zbytečného odkladu po skončení platnosti tohoto kupónu.
Dle § 21e odst. 1 písm. a) řidič vozidla v systému časového zpoplatnění je povinen uhradit časový poplatek a přilepit prováděcím předpisem určený díl kupónu prokazující úhradu časového poplatku celou plochou na viditelném místě ve vozidle.
Dle § 21e odst. 1 písm. e) řidič vozidla v systému časového zpoplatnění je povinen odstranit díl kupónu prokazujícího úhradu časového poplatku na viditelném místě ve vozidle, jakmile jeho platnost skončila.
Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na skutečnost, že v podaném odvolání žalobce neuvedl, v jakém rozsahu rozhodnutí, které vydal správní úřad v Olomouci, napadá a v čem spatřuje rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo a tyto nedostatky neodstranil ani v lhůtě stanovené ve výzvě celního úřadu k jejich odstranění.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž namítal, že správní úřad v Olomouci nesprávně právně kvalifikoval zjištěný skutkový stav. Podle žalobce neexistuje žádný důkaz, že jako řidič vozidla v systému časového zpoplatnění užil zpoplatněnou pozemní komunikaci R 35. V protokolu o důvodném podezření z porušení právních předpisů ze dne 2. 2. 2014 je naopak v popisu případu uvedeno, že „hlídka zastavila pomocí nápisu STOP a modrých majáků vozidlo žalobce na nájezdu na zpoplatněnou komunikaci R35“. Nájezd na silnici pro motorová vozidla R 35 v prostoru 253,5 km ve směru na Olomouc není v celé své délce označen dopravní značkou IP 15a a žalobce má proto za to, že se přestupek nestal.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud v Olomouci“) žalobu zamítl rozsudkem ze dne 11. 4. 2016. Krajský soud v Olomouci předně uvedl, že rozhodnutí, které vydal správního úřad v Olomouci, jednoznačně vymezuje místo zjištění spáchání přestupku jako 253,5 km zpoplatněné pozemní komunikace R35, což je prokázáno úředním záznamem ze dne 2. 2. 2014 a protokolem o důvodném podezření z porušení právních předpisů z téhož dne.
Krajský soud v Olomouci dále uvedl, že vzhledem k řádně provedenému dokazování ve správním řízení a zjevně účelové pasivitě žalobce v jeho celém průběhu, nelze jeho námitku směřující do nesprávného skutkového zjištění (místa zastavení vozidla) projednat v řízení před správním soudem.
Proti rozsudku krajského soudu v Olomouci podal žalobce (dále též „stěžovatel”) včas kasační stížnost, v níž namítal, že pokud se z podkladů pro rozhodnutí, která získal správní úřad v Olomouci, podává, že byl zastaven v okamžiku, kdy najížděl na rychlostní silnici, avšak ještě v okamžiku, kdy byl na jejím nájezdu, který časovému zpoplatnění nepodléhá, pak nelze konstatovat, že stěžovatel užil komunikaci R 35 na 253,5 km ve směru na Olomouc.
Nejvyšší správní soud ČR nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud ČR přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Stěžovatel v kasační stížnosti v prvé řadě namítal, že byl zastaven v okamžiku, kdy najížděl na rychlostní silnici, avšak ještě v okamžiku, kdy byl na jejím nájezdu, který dle přesvědčení stěžovatele časovému zpoplatnění nepodléhá.
K této námitce stěžovatele Nejvyšší správní soud ČR uvádí, že seznam pozemních komunikací, jejichž užití podléhá časovému přestupku, byl v době spáchání přestupků stěžovatelem stanoven v příloze č. 2 vyhlášky č. 435/2012 Sb., a předmětný úsek R35 podléhající časovému poplatku byl v tomto seznamu vymezen jako Mohelnice, jih – Křelov (exity 235 – 261). Z této vyhlášky tak vyplývá, že časovému poplatku podléhá nejen užití této rychlostní silnice, ale také její exit, tj. nájezd a sjezd z této pozemní komunikace. Stěžovatel se tedy mýlí, pokud má za to, že nájezd, na kterém byl zastaven, nepodléhá časovému zpoplatnění a tato jeho námitka není důvodná.
Skutečnost, že byl stěžovatel zastaven předtím, než užil samotnou komunikaci R 35, nemá pro posouzení věci význam, neboť podstatné je to, že stěžovatel užil nájezd na tuto komunikaci podléhající časovému zpoplatnění, aniž by uhradil časový poplatek, čímž nesplnil povinnost danou ustanovením § 21e odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích a dopustil se přestupku podle § 42a odst. 2 písm. a) téhož zákona. To, že se stěžovatel tohoto přestupku dopustil, dále vyplývá z vymezení místa přestupku v Protokolu o důvodném podezření z porušení právních předpisů ze dne 2. 2. 2014 a Úředního záznamu z téhož dne, v němž je jako místo spáchání přestupku uveden 235,5 km R 35 ve směru na Olomouc.
O tom, že se stěžovatel předmětného přestupku dopustil, svědčí i tvrzení samotného stěžovatele v kasační stížnosti, v níž uvádí, že byl zastaven v momentě, kdy najížděl na rychlostní silnici, tj. sám stěžovatel připouští, že hodlal použít předmětnou rychlostní silnici podléhající časovému zpoplatnění.
Stěžovatel v kasační stížnosti dále namítal, že krajský soud pochybil, pokud se nezabýval žalobní námitkou týkající se místa zastavení jeho vozidla. Stěžovateli je proto třeba přisvědčit v tom, že krajský soud pochybil, když s poukazem na některé rozsudky Nejvyššího správního soudu ČR dospěl k závěru, že nelze přenést dokazování až ke krajskému soudu a nezabýval se žalobní námitkou týkající se místa zastavení vozidla stěžovatele. Toto dílčí pochybení krajského soudu však podle Nejvyššího správního soudu ČR není natolik závažné, aby vedlo k nezákonnosti a zrušení jeho rozsudku.
Nejvyšší správní soud ČR shledal kasační stížnost nedůvodnou a dle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. kasační stížnost zamítl.
(citované usnesení Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 7. září 2016 sp. zn. 4 As 130/2016)
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr připomíná, že nabízí právní služby ze správního práva v oblasti přestupků a správních deliktů.