Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma k trestnému činu spáchaném recidivistou v Olomouci.
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 4 T 238/2015, byl obviněný uznán vinným přečinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve znění zákona č. 390/2012 Sb., přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, a dále přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve znění zákona č. 390/2012 Sb. a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Nejprve obviněný jako řidič užíval dne 10. 12. 2014 k jízdě po pozemních komunikacích osobní motorové vozidlo s odcizenými registračními značkami, které převzal od dosud neustanovené osoby k užívání na dobu 5 dnů, ačkoli byl srozuměn s tím, že předmětné vozidlo, jehož spínací skříňka byla poškozena tak, že byla vylomena a v panelu pod volantem čněl vytržený svazek drátů elektroinstalace, bylo předtím odcizeno, a vozidlo řídil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 4 T 174/2008, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 55 To 8/2009 mu byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 let, který byl usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 11. 2010 zkrácen o 6 měsíců, a jehož předpokládaný konec by měl nastat dne 12. 8. 2015, přičemž dne 15. 12. 2014 řídil vozidlo. Při kontrole Policií ČR se podrobil lékařskému vyšetření a odběru krve a provedeným rozborem byla v jeho krevním vzorku prokázána přítomnost metamfetaminu, amfetaminu a kyseliny tetrahydrocannabinol karboxylové, kdy v době řízení motorového vozidla, s ohledem na zjištěnou koncentraci návykových látek v jeho těle se nacházel ve stavu intoxikace metamfetaminem, v důsledku čehož byl ve stavu vylučujícím bezpečně řídit motorové vozidlo.
Dne 23. 4. 2015 v Olomouci řídil osobní motorové vozidlo, byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR Obvodní oddělení policie Olomouc. Při kontrole byl u něho proveden orientační test na přítomnost návykových látek s pozitivním výsledkem na amfetamin, přičemž byl ve stavu vylučujícím bezpečné ovládání motorového vozidla, a vozidlo řídil i přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 4 T 174/2008, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 55 To 8/2009 mu byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 let, který byl usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 11. 2010 zkrácen o 6 měsíců, a jehož předpokládaný konec měl nastat dne 12. 8. 2015, a dále byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 4 T 322/2014, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 13. 3. 2015, sp. zn. 68 To 57/2015 odsouzen mimo jiné za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 let.
Za první jednání byl obviněný podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let a šesti měsíců.
Za druhé jednání byl obviněný podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.
Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 4 T 238/2015, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě ˗ pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 5. 2. 2016, sp. zn. 68 To 347/2015, zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ˗ pobočky v Olomouci, ze dne 5. 2. 2016, sp. zn. 68 To 347/2015, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce, kterým byl advokát, dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítl, že předmětným jednáním nedošlo k naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty přečinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť absentoval jeho úmysl daný přečin spáchat.
Obviněný se domnívá, že při ukládání druhu trestu nebyla respektována ustanovení § 39 tr. zákoníku a § 55 odst. 2 tr. zákoníku, protože soud nevzal v úvahu možnost uložení alternativního trestu.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, jímž byl advokát dle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále na Nejvyšším soudu ČR nutnost posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma připomíná, že dovolání dle ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování.
Obviněný v dovolání deklaroval dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
Advokát v Olomouci uvádí, že dle dovolacího důvodu uvedeném v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán.
Nejvyšší soud ČR po prostudování předloženého trestního spisu shledal, že obviněný v dovolání v podstatě jen opakuje námitky uplatněné již v předchozích stadiích trestního řízení i v podaném odvolání, se kterými se již dostatečně vypořádaly nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí.
Obviněný má zato, že v řízení nebylo prokázáno zavinění a nebyla naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty trestného činu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť zcela absentoval jeho úmysl trestný čin spáchat.
Verzi obviněného již soud prvního stupně považoval za vyvrácenou a v odůvodnění svého rozhodnutí také řádně odůvodnil, z jakého důvodu neuvěřil obhajobě obviněného a vyložil, které skutečnosti vzal po provedeném dokazování za prokázané, s čímž se ztotožnil i soud odvolací.
Na základě provedeného dokazování není pochyb o tom, že obviněný musel vědět, že předmětný automobil byl kradený, že s ním nebylo něco v pořádku a že rozhodně nepocházel z legálního zdroje.
Z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neobstojí také tvrzení obviněného, že při ukládání trestu došlo k pochybení, jelikož soud nevzal v úvahu možnost uložení alternativního trestu.
Je třeba připomenout, že námitky proti druhu a výši uloženého trestu je možno uplatnit pouze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Nejvyšší soud ČR nenabyl pochybností o tom, že obviněný jednal způsobem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkových podstat.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud ČR dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
(citované Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 7. 2016 č. j. 4 Tdo 869/2016-20)
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr připomíná, že za recidivu ve smyslu trestního práva jde v situaci, kdy pachatel spáchá další trestný čin až po nabytí právní moci odsuzujícího rozhodnutí o spáchání předchozích trestných činů.