Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma k řízení, ve kterém nebyl dán souhlas poškozeného k trestnímu stíhání obviněného manžela pro trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 1 tr. zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník).
Bez toho, aniž by orgány činné v trestním řízení získaly souhlas poškozeného, je trestní stíhání obviněného manžela pro trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 1 tr. zákoníku nepřípustné.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2015, sp. zn. 49 T 8/2014, byl obviněný uznán vinným přečinem neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění dopustil následující jednáním.
Po předchozí hádce se svou manželkou poškozenou, která proběhla v jimi užívaném bytě, nacházejícím se ve 2. nadzemním podlaží domu, odešel z bytu a poškozená mezitím vylezla na balkónové zábradlí za účelem opravy satelitní antény a v důsledku opilosti při manipulaci přepadla, zachytila se balkónového zábradlí, neudržela se zábradlí, z balkónu spadla a dopadla vedle domu na kovovou odtokovou mříž, kde ji obžalovaný našel, neposkytl jí potřebnou pomoc, ač ji poskytnout mohl, aniž by sebe či jinou osobu vystavil jakémukoliv nebezpečí; místo pomoci odtáhl její bezvládné tělo do křovinatého a vysokého travnatého porostu blízkého lesíka, mimo cestičky a stezky a poškozenou zde zanechal, aby tak zabránil případnému poskytnutí pomoci poškozené a nalezení jejího těla dalšími obyvateli domu či záchranáři a policisty, a následně z místa uprchl; poškozená v důsledku pádu utrpěla četná poranění, a to frakturu dvou žeber, příčných výběžků 1. – 4. bederního obratle, frakturu pravé lopatky, otevřenou víceúlomkovou zlomeninu okovce levé loketní kosti, roztržení cysty levé ledviny s krvácením do prostoru za pobřišnici, přičemž k úmrtí poškozené v důsledku krvácení do prostoru za pobřišnici z roztržené cysty levé ledviny nedošlo jen díky včasně poskytnuté odborné pomoci, kdy zranění si vyžádalo okamžitý lékařský zákrok a následnou hospitalizaci. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře dva roky, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
V předmětné věci podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 8 To 37/2015, tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněný v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. e), l) tr. ř., jelikož proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo podle § 11 tr. ř. nepřípustné. Obviněný připomenul, že byl obžalován z pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Na základě provedeného dokazování však soud prvního stupně dospěl k závěru, že obviněný tuto skutkovou podstatu nenaplnil a předmětné jednání překvalifikoval na přečin neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 1 tr. zákoníku. Soud se však měl dopustit porušení zákona, neboť k trestnímu stíhání pro přečin podle § 150 tr. zákoníku proti tomu, kdo byl ve vztahu k poškozenému v době spáchání činu manželem, je nutný souhlas poškozeného podle § 163 tr. ř.
Poškozená (manželka obviněného) přitom po celou dobu trestního řízení potvrzovala nevinu obviněného a s jeho odsouzením nesouhlasila, kdy mj. popírala, že by na jejím pádu z druhého poschodí měl obviněný jakoukoli účast. S ohledem na všechny rozhodné okolnosti by přitom existence trestního stíhání měla být ve výlučné dispozici poškozené, právě s přihlédnutím k ustanovení § 163 tr. ř.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.
Dopadá na případy, kdy trestní stíhání bylo zahájeno nebo v něm bylo pokračováno přesto, že byl dán některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených taxativně v § 11 odst. 1 písm. a) až j) tr. ř. nebo v § 11a tr. ř.
Předmětný dovolací důvod je tedy naplněn v případech, kdy příslušný orgán činný v trestním řízení – v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo – nerozhodl o zastavení trestního stíhání, ač tak učinit měl.
Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř.
Obviněný své dovolací námitky zaměřil výhradně k pochybení soudů, které si dle něj měly po překvalifikování předmětného jednání na přečin neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 1 tr. zákoníku vyžádat souhlas poškozeného.
Nejvyšší soud ČR k tomuto připomíná, že ustanovení § 163 tr. ř. je jistým průlomem do zásady legality a zásady oficiality. U vyjmenovaných trestných činů řeší konflikt veřejného zájmu na trestním stíhání a zájmu poškozeného, který má blízký vztah k pachateli, a to ve prospěch poškozeného, který může být v důsledku potrestání pachatele rovněž nepřímo postižen. Na souhlas poškozeného je třeba se výslovně dotázat, a to podle možností ještě před zahájením trestního stíhání.
Za předpokladu, že je souhlas poškozeného k trestnímu stíhání dán, postupují orgány činné v trestním řízení stejně jako v řízení o trestném činu, ohledně nějž se souhlas poškozeného nevyžaduje. Nicméně, pokud byl souhlas poškozeného k trestnímu stíhání odepřen nebo vzato zpět, jde o důvod nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř.
Na základě ustanovení § 163 odst. 1 tr. ř. lze trestní stíhání mj. pro trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 150 tr. zákoníku proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 2 tr. ř.), pokud jinak předmětné jednání vykazuje znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu, zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. S odkazem na ustanovení § 100 odst. 2 tr. ř. přitom do kategorie uvedených osob bude spadat i manželka obviněného.
Dle Nejvyššího soudu ČR při změně právní kvalifikace z trestného činu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku (ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku) na trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 1 tr. zákoníku je třeba postupovat v souladu s ustanovením § 163 odst. 1 tr. ř. a poškozenou vyzvat k vyjádření, zda souhlasí s trestním stíháním obviněného, případně jí k tomuto vyjádření poskytnout přiměřenou lhůtu v souladu s ustanovením § 163a odst. 2 tr. ř. Bez toho, aniž by orgány činné v trestním řízení získaly souhlas poškozeného, je trestní stíhání obviněného pro trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 1 tr. zákoníku nepřípustné.
Pokud tedy orgán činný v trestním řízení posoudí skutek jako trestný čin, pro který lze obviněného stíhat jen se souhlasem poškozeného, je třeba poškozenou osobu poučit podle § 163 odst. 1 tr. ř.
Pokud k vyjádření souhlasu či nesouhlasu poškozeného žádný orgán činný v trestním řízení nevyzval v době, kdy souhlas byl nutný, nelze takovou situaci zjednodušeně interpretovat tak, že souhlas poškozeného není dán, neboť v takovém případě není možné dovodit jak to, že souhlas poškozeného byl dán, tak ani to, že souhlas poškozeného dán nebyl, takže žádná z uvedených variant ještě není potvrzena. Odlišný výklad by ve svém důsledku popíral právo poškozeného, které mu vzniká z ustanovení § 163 tr. ř. a § 163a tr. ř.
Neudělení souhlasu s trestním stíháním poté zakládá povinnost orgánu činného v trestním řízení zastavit trestní stíhání obviněného podle § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř., resp. podle § 223 odst. 1 tr. ř. za použití § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř.
Souhlas poškozeného s trestním stíháním obžalovaného musí být určitým a srozumitelným projevem jeho vůle adresovaným orgánu činnému v trestním řízení, přičemž význam vyjádření poškozeného nelze vyvozovat implicitně, a to např. z okolností případu, z výpovědi svědků apod.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud ČR shora citovaná rozhodnutí Vrchního a Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
(citované usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2016 č. j. 3 Tdo 405/2016-29)
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr znovu připomíná, že trestní stíhání mj. pro trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 150 tr. zákoníku proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 2 tr. ř.) lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Souhlas poškozeného s trestním stíháním je pouze výjimkou ze zásad legality a oficiality, zakotvených v § 2 odst. 3, resp. odst. 4 tr. ř. Zásada legality zakotvuje, že státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví a zásada oficiality značí, že orgány činné v trestním řízení postupují z úřední povinnosti, nestanoví-li zákon něco jiného.