Olomoucký advokát JUDr. Lubor Ludma ke střetu zájmů na základě zastoupení nezletilého jeho zákonnými zástupci v rámci exekuce vedené i proti nim.
Olomoucký Okresní soud (dále jen „soud prvního stupně“) ve svém usnesení ze dne 4. 5. 2015, č. j. 51 EXE 3147/2014-93, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené pro uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 146.668 Kč s příslušenstvím, podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2010, č. j. 11 ECm 17/2009-36, jejímž provedením byl soudem prvního stupně dne 23. 1. 2014, pod č. j. 51 EXE 3147/2014-26, pověřen soudní exekutor, s tím, že exekucí smí být postižen pouze „spoluvlastnický podíl povinného v ideálním rozsahu spolu se spoluvlastnickým podílem vzhledem k celku na společných částech domu, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc“ (dále jen „předmětná bytová jednotka“), jehož přechod na povinného je vůči oprávněné právně neúčinný podle rozsudku Okresního soudu v Olomouci, že důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) a h) o. s. ř. není dán, jelikož neshledal kolizi zájmů nezletilého povinného a jeho matky, která jej v nalézacím i exekučním řízení zastupovala jako zákonná zástupkyně, exekuční titul proto považoval za vykonatelný.
K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „olomoucký odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 7. 2015, č. j. 40 Co 385/2015-109, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Dovodil, že předmětem exekuce není povinnost nezletilého povinného zaplatit vlastní dluh, ale jedná se o uspokojení pohledávky oprávněné za otcem nezletilého povinného, že exekuci proti povinnému nelze vést na jeho veškerý majetek, ale pouze v rozsahu jeho spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech, které nabyl nezletilý povinný v dědickém řízení na základě odmítnutí dědictví svým otcem a tento úkon byl soudem v tomto rozsahu prohlášen vůči oprávněné za neúčinný, proto je postačující, aby zájmy nezletilého povinného hájila jeho matka jako zákonná zástupkyně v rozsahu, v jakém je oprávněna sama za nezletilé dítě jednat.
Olomoucký odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku, že pohledávka nezletilého povinného je vymáhána též vůči jeho zákonným zástupcům v jiném řízení. Ze shora uvedených důvodů olomoucký odvolací soud uzavřel, že v souzené věci nelze dovodit kolizi zájmů nezletilého povinného a jeho matky, která vystupuje jako jeho zákonná zástupkyně.
Usnesení, které vydal olomoucký odvolací soud, bylo napadeno dovoláním. Povinný v něm uvedl, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku jeho zastoupení jako nezletilého v exekučním řízení, vedeném pro vymožení závazku jeho zákonného zástupce, což zakládá přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jelikož daná otázka nebyla v rozhodování dovolacího soudu dostatečně vyřešena.
Považuje za nesprávný postup, kdy mu nebyl jako nezletilému povinnému v exekučním řízení ustanoven kolizní opatrovník, ačkoliv pro vymožení stejné pohledávky je vedeno další exekuční řízení proti jeho otci jako povinnému.
Vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství, přičemž matka nezletilého povinného, která vystupuje v tomto řízení jako jeho zákonná zástupkyně, je manželkou původního povinného a dlužníka, a tudíž sama možnou účastnicí této další exekuce, bude-li postižen majetek ve společném jmění manželů, proto nelze vyloučit střet zájmů zákonných zástupců a zastupovaného nezletilce ve smyslu ustanovení § 460 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“).
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále opět jen „o. s. ř.“) a po zjištění, že dovolatel podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností.
Dovolání je přípustné, neboť dovolatelem formulovaná otázka ustanovení kolizního opatrovníka v exekučním řízení nezletilému povinnému v situaci, kdy je zastoupen svou matkou jako zákonnou zástupkyní a předmětem exekuce je uspokojení pohledávky oprávněné vůči otci nezletilého povinného, pro jejíž vymožení pohledávky je vedeno další exekuční řízení proti jeho otci, resp. rodičům, nebyla dovolacím soudem výslovně řešena.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání nezletilého povinného je opodstatněné.
V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2010, č. j. 11 ECm 17/2009-36, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni, jejíž právní nástupkyní je podle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 11. 2012 oprávněná, částku 146.668 Kč s příslušenstvím.
Rozsudek nabyl právní moci dne 28. 4. 2010 a stal se vykonatelným dne 4. 5. 2010. Dále bylo zjištěno, že olomoucký Okresní soud svým rozsudkem ze dne 13. 6. 2013, č. j. 19 C 389/2012-156, bylo určeno, že vůči žalobkyni (nynější oprávněné) je právně neúčinné odmítnutí dědictví v dědickém řízení vedeném u olomouckého Okresního soudu pod sp. zn. 66 D 503/2010, které učinil otec povinného a na základě kterého nabyl nezletilý povinný do vlastnictví mimo jiné spoluvlastnický podíl v rozsahu ideálních ¾ vzhledem k celku na předmětné bytové jednotce, že pro vymožení stejné pohledávky je vedeno týmž exekutorem pod sp. zn. 103 EX 19199/10 exekuční řízení proti povinnému a že rodiče nezletilého jsou manželé.
Olomoucký advokát JUDr. Lubor Ludma připomíná dotčenou právní úpravu.
Podle ustanovení § 460 OZ, dojde-li ke střetu zájmu zákonného zástupce nebo opatrovníka se zájmem zastoupeného či ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmž zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, anebo hrozí-li takový střet, jmenuje soud zastoupenému kolizního opatrovníka.
Podle ustanovení § 892 odst. 1 OZ mají rodiče povinnost a právo zastupovat dítě při právních jednáních, ke kterým není právně způsobilé.
Podle ustanovení § 892 odst. 3 OZ rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka.
Z dikce právní úpravy je zřejmé, že zákonnými zástupci nezletilého dítěte jsou jeho rodiče, kteří mohou tuto svoji funkci plnit, nebrání-li tomu nějaká další okolnost, jíž je podle zákona hrozba střetu nebo střet zájmů mezi rodiči a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů.
Nejvyšší soud ČR již dříve dospěl k závěru, že není rozhodující samotný střet zájmů, ale že střet zájmů mezi rodiči a nezletilými dětmi (v tomto případě ve smyslu ustanovení § 892 odst. 3 OZ) je dán i v případě pouhé pravděpodobnosti střetu zájmů, tedy jestliže střet zájmů pouze hrozí. O takovou situaci se jedná, jsou-li nároky či povinnosti rodiče a nezletilého dítěte v řízení vzájemně podmíněny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3782/2013). Pro takový případ počítá zákon s tím, že právní jednání učiní či v příslušném řízení bude za dítě vystupovat tzv. kolizní opatrovník.
V dané věci je exekuce vedena proti nezletilému povinnému v rozsahu jeho spoluvlastnického podílu na předmětné bytové jednotce, který nabyl v dědickém řízení v důsledku odmítnutí dědictví svým otcem, které bylo prohlášeno soudem vůči oprávněné za právně neúčinné.
K vymožení stejné pohledávky je vedena též exekuce proti otci nezletilého povinného, přičemž vzhledem k tomu, že rodiče nezletilého jsou manželé, může být k vymožení pohledávky prostřednictvím exekuce postižen i majetek ve společném jmění manželů (§ 42 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 – dále jen „exekuční řád“) a matka nezletilého povinného, která vystupuje v tomto řízení jako jeho zákonná zástupkyně, se tudíž může stát sama účastnicí tohoto dalšího exekučního řízení ve smyslu § 36 odst. 2 exekučního řádu a v důsledku toho upřednostnit pro ni výhodnější postup, a sice uspokojení pohledávky z majetku nezletilého a nikoli z majetku tvořícího společné jmění manželů.
Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že rodiče nezletilého jsou z důvodu možného střetu zájmů vyloučeni z jeho zastupování v exekučním řízení vedeném proti němu, je-li zároveň k vymožení stejné povinnosti vedeno jiné exekuční řízení proti nim, neboť vymožení plnění v jednom exekučním řízení představuje důvod pro zastavení druhého exekučního řízení podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. V dané věci byl proto dán důvod k ustanovení kolizního opatrovníka nezletilému povinnému.
Protože olomoucký Okresní soud a odvolací Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci posoudil otázku ustanovení kolizního opatrovníka nezletilému povinnému v tomto exekučním řízení nesprávně, Nejvyšší soud ČR podle § 243e odst. 1 o. s. ř. napadené rozhodnutí zrušil.
(citované usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 5269/2015 ze dne 11. května 2016)
Olomoucký advokát JUDr. Lubor Ludma doplňuje, že z hmotného práva vyplývá povinnost zákonného zastoupení nezletilého jeho rodičem, je-li to nutné. V případech, ve kterých hrozí střet zájmů musí soud jmenovat nezletilému kolizního opatrovníka