Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma k výpočtu vzniklé škody z neoprávněného odběru elektrické energie.
II. senát Ústavního soudu České republiky vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Nejvyššího soudu České republiky, usnesení Krajského soudu v Plzni a rozsudek Okresního soudu v Tachově, neboť jimi byla porušena jeho základní práva garantovaná čl. 37 odst. 3 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel byl obecnými soudy uznán vinným ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), kterého se měl dopustit neoprávněným odběrem elektrické energie. Poškozené společnosti tím měl způsobit škodu ve výši 1 182 810 Kč. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že nebyl v řízení dostatečně zjištěn skutkový stav (např. specifikace období neoprávněného odběru, způsob a místo propojení veřejné sítě elektřiny s dotčeným objektem) a dokazování trpělo vadami, jeho další námitky směřovaly proti stanovení výše škody, která podle něj byla stanovena v rozporu se zákonem jako nepřiměřeně vysoká a tím pádem sankční.
Ústavní soud České republiky dospěl k závěru, že otázka způsobu zjištění výše škody zakládá důvodnost ústavní stížnosti. Ústavní soud České republiky se již v minulosti ve své judikatuře zabýval otázkou výpočtu škody v případě neoprávněného odběru elektřiny a shledal, že zpravidla v těchto typech případů nelze zjistit přesné množství odebrané elektřiny (viz usnesení sp. zn. Pl. ÚS 29/13 a sp. zn. I. ÚS 668/15. Zpravidla při neoprávněných odběrech nelze zjistit přesné množství odebrané elektřiny. Pojmovým znakem většiny druhů neoprávněného odběru, jak je vypočítává ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), je skutečnost, že se neoprávněné odběry neměří. Pro tyto účely zákonodárce určil, že nelze-li vzniklou škodu určit, vypočítá se náhrada škody způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem (§ 51 odst. 2 energetického zákona). Tímto prováděcím předpisem byla v rozhodné době vyhláška č. 82/2011 Sb.
V posuzované věci byla výše škody určena na základě odborného vyjádření společnosti blízké poškozené společnosti. Tato společnost vypočetla výši škody podle výše zmíněné vyhlášky, vydané k provedení energetického zákona, která obsahuje metodu výpočtu škody v případech, kdy nebylo možno skutečně vzniklou škodu stanovit. Tento výpočet vychází z hodnoty jističe, tedy zhruba z teoretického maximálního množství elektřiny, kterou bylo možné v daném místě odebrat. Vypočtená výše škody je tak výší čistě fiktivní a nemá žádný vztah ke skutečnému množství odebrané elektřiny způsobenou na základě neoprávněného odběru.
Jedním z obligatorních, tedy povinných znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže, je výše způsobené škody, jinými slovy, výše škody je klíčovou podmínkou trestní odpovědnosti. V právě projednávaném případě neoprávněného odběru elektřiny byla výše škody zjištěna podle podzákonného předpisu, který byl vydán Energetickým regulačním úřadem na základě zmocnění v energetickém zákoně. Znaky trestní odpovědnosti však musí být v trestním zákoníku a nemůže je stanovovat moc výkonná, jak plyne z čl. 39 Listiny základních práv a svobod: „Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.“ Podmínky trestnosti tedy musí stanovit zákon. Podrobnosti mohou být stanoveny v prováděcím předpise, měly by ale navazovat na dostatečné zákonné zmocnění trestního zákoníku.
Ústavní soud České republiky vytkl obecným soudům, že zjistily výši škody pouze fiktivně. Ústavní soud České republiky si je vědom obtíží při prokazování množství elektřiny na základě neoprávněného odběru. Obecné soudy se však spokojily s fiktivní výší, která nemusí mít žádný vztah ke skutečnému množství elektřiny, která byla odebrána na základě neoprávněného odběru. Navíc vypočtená výše škody v tomto případě plnila v převážné míře sankční funkci. Obecné soudy neměly vyjít pouze z vyhlášky. Naopak ji neměly aplikovat a měly vzít v úvahu například předchozí historii spotřeby energie neoprávněného odběratele elektřiny nebo výši škody, kterou by určil znalec. Měly provést výpočet spravedlivě a případně opatřit a provést takové důkazy, kterými by výši skutečné škody prokázaly nebo se jí v maximální míře přiblížily.
V trestním řízení, které je předmětem této věci, podle Ústavního soudu České republiky neměly jeho strany rovné zbraně. Odborné vyjádření, na základě kterého soud určil výši škody způsobenou na základě neoprávněného odběru elektřiny, vypracovala společnost, které vzhledem k jejímu vztahu k poškozené mateřské společnosti hrozilo potenciální vyloučení z věci. Formálně jde sice o dvě rozdílné právnické osoby. Nelze však přehlédnout, že jediným společníkem obou společností je jejich mateřská společnost. Obecné soudy se přitom vůbec nezabývaly vyloučením společnosti, která vypracovala odborné vyjádření, pro její vztah k poškozené. Důkaz z odborného vyjádření nebyl pro potenciální vyloučení dané společnosti přípustný. Obecné soudy měly při výpočtu výše škody neoprávněného odběru elektrické energie použít jiné důkazní prostředky, např. přizvání znalce nebo užití vyčerpávajícího odůvodnění, proč obecné soudy v této věci znalce nepřibraly.
Ústavní soud České republiky připustil, že ve své judikatuře již uznal možnost výpočtu vzniklé škody z neoprávněného odběru elektrické energie na základě vyhlášky, nicméně tato rozhodnutí se týkala soukromoprávních věcí, ve kterých je důkazní standard jiný než v trestních věcech. Ústavní soud České republiky se v této konkrétní věci proto částečně odchyluje od závěrů uvedených ve svých dřívějších odmítacích usneseních v trestních věcech. Zjištěná výše škody totiž podle jeho názoru nemůže být založena čistě na výpočtu podle vyhlášky bez dalšího. Už vůbec nemůže být založena na odborném vyjádření společnosti, která může být pro svůj vztah k jedné ze stran trestního řízení vyloučena, resp. takto provedený důkaz může být shledán nepřípustným. V trestních věcech by naopak měl být zásadně přibrán znalec, u kterého nejsou důvody pro jeho vyloučení. K přibrání znalce se obecný soud nemusí uchýlit, jen pokud jeho přibrání není možné, například z důvodů atypičnosti případu a objektu, kde došlo k neoprávněnému odběru, jako ve věci pod sp. zn. III. ÚS 1374/11. Důvody pro nepřibrání znalce však musí být zvlášť závažné a obecné soudy je musí náležitě odůvodnit.
Obecné soudy v právě projednávaném případě dostatečně neprokázaly, že stěžovatel skutečně způsobil škodu, která by odůvodňovala závěr o spáchání zločinu krádeže, tudíž výše citovaná rozhodnutí zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Tachově k dalšímu řízení, které bude vázáno právním názorem Ústavního soudu České republiky.
(citovaný nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 3363/14 ze dne 17. května 2016)
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma znovu připomíná, že stanovení co je trestným činem, podmínky trestnosti a uložení trestu může určit pouze zákon a nikoli vyhláška či jiný podzákonný právní předpis, kterého bylo užito ve výše zmíněné projednávané věci.