Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma k vedení soudního řízení o vypořádání společného jmění manželů po schválení oddlužení a přístupu insolvenčního správce.
Během probíhajícího soudního řízení o vypořádání společného jmění manželů, stává se insolvenční správce účinností usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty účastníkem tohoto soudního řízení místo (insolvenčního) dlužníka.
Usnesením ze dne 17. června 2015, č. j. 6 C 85/2015-52, zastavil Okresní soud ve Zlíně (dále jen „okresní soud“) soudní řízení o žalobě (podané 8. dubna 2015), kterou se žalobce domáhal (jako žalobce) vůči žalovaným vypořádání společného jmění manželů.
Okresní soud měl za to, že je důvod postupovat podle § 109 odst. 1 písm. a) a § 141a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“), a podle § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
K odvolání žalobce a insolvenčního správce jenž do soudního řízení vstoupil (podáním datovaným 14. července 2015) jako vedlejší účastník soudního řízení na straně žalobce, Krajský soud v Brně usnesením ze 14. září 2015 zrušil usnesení okresního soudu a věc postoupil Krajskému soudu v Brně jako soudu věcně příslušnému.
Odvolací soud poukázal na to, že jde o incidenční spor ve smyslu § 159 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, k jehož projednání je v prvním stupni věcně příslušným, podle § 7a písm. b) insolvenčního zákona, krajský soud, tedy konkrétně Krajský soud v Brně, kde je vedeno insolvenční řízení na majetek žalobce. Proto odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 o. s. ř. a § 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř., tudíž postoupil věc věcně příslušnému krajskému soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, v němž se označuje jako žalobce a jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a požaduje, aby Nejvyšší soud ČR napadené rozhodnutí změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně se ruší a věc se postupuje Krajskému soudu v Ostravě.
Konkrétně dovolatel vystavil dovolání na následujících otázkách:
1) Zda je pro účely stanovení místní příslušnosti soudu nutné vycházet z okolnosti, které insolvenční řízení bylo zahájeno dříve (jde-li o místní příslušnost v incidenčním sporu, kde přichází v úvahu více místně příslušných soudů), nebo zda je nutno vycházet z žalobcova návrhu a místní příslušnosti jeho insolvenčního řízení?
2) Zda lze na rozhodnutí o místní příslušnosti soudu v rámci incidenčního sporu použít ustanovení občanského soudního řádu?
3) Zda v případě, že se vedou insolvenční řízení na majetek žalobce i na majetek žalovaného, jsou k vedení incidenčního sporu místně příslušné oba insolvenční soudy nebo pouze insolvenční soud žalobce?
Mimo jiné muselo být zde poznamenáno, že insolvenční řízení na majetek žalobce je vedeno (na základě jeho insolvenčního návrhu, došlého insolvenčnímu soudu 10. prosince 2014) u Krajského soudu v Ostravě, přičemž usnesení, jímž zjistil úpadek žalobce a povolil mu oddlužení, vydal insolvenční soud 19. března 2015 a usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dne 3. září 2015 (kdy bylo též zveřejněno v insolvenčním rejstříku).
Insolvenční řízení na majetek žalované je vedeno (na základě jejího insolvenčního návrhu, došlého insolvenčnímu soudu 10. prosince 2013) u Krajského soudu v Brně, přičemž usnesení, jímž zjistil její úpadek a povolil jí oddlužení, vydal insolvenční soud 18. prosince 2013 a usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dne 3. března 2014 (v insolvenčním rejstříku bylo zveřejněno 25. března 2014).
Kdyby měl dovolatel, tedy insolvenční správce, postavení vedlejšího účastníka soudního řízení (jak byl označen v záhlaví napadeného usnesení), bylo by namístě jeho dovolání bez dalšího odmítnout jako podané někým, kdo k němu nebyl oprávněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dnem, kdy nabylo účinnosti usnesení o schválení oddlužení žalobce zpeněžením majetkové podstaty (3. září 2015), však nastaly účinky předjímané ustanovením § 408 odst. 1 věty první insolvenčního zákona, jež určuje, že o účincích schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty platí ohledně majetku náležícího do majetkové podstaty v době schválení oddlužení obdobně ustanovení tohoto zákona o účincích prohlášení konkursu, včetně zániku společného jmění dlužníka a jeho manžela.
Jedním z účinků prohlášení konkursu ve vztahu ke společnému jmění manželů je podle § 273 odst. 1 věty první insolvenčního zákona i to, že probíhá-li soudní řízení o vypořádání společného jmění manželů, stává se insolvenční správce prohlášením konkursu účastníkem tohoto soudního řízení místo dlužníka.
Pro poměry oddlužení, probíhá-li soudní řízení o vypořádání společného jmění manželů, stává se insolvenční správce účinností usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty účastníkem tohoto soudního řízení místo (insolvenčního) dlužníka.
V dané věci to znamenalo, že, dovolatel, insolvenční správce měl v předmětném soudním řízení postavení vedlejšího účastníka soudního řízení na straně žalobce, který měl v předmětném soudním řízení postavení žalobce jen do 3. září 2015 (kdy bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno usnesení o schválení oddlužení zpeněžením jeho majetkové podstaty). Tímto dnem se stal jeho insolvenční správce (dovolatel) účastníkem soudního řízení (jako žalobce) místo původního žalobce, čímž současně přestal být vedlejším účastníkem a původní žalobce přestal být účastníkem soudního řízení.
Dovolání dovolatel, insolvenčního správce, jako současného žalobce, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., však Nejvyšší soud ČR i tak odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Na řešení otázek dovoláním předestřených totiž napadené rozhodnutí nespočívá, což dovolatel odvolacímu soudu chybně vytýká (namítaje, že se nezabýval otázkami místní příslušnosti soudu).
Podle ustanovení § 104a odst. 6 o. s. ř. v usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo soudní řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu soudnímu řízení, tím však ustanovení § 105 o. s. ř. není dotčeno.
Dle ustanovení § 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř., zruší-li odvolací soud rozhodnutí podle § 219a o. s. ř., postoupí věc věcně příslušnému okresnímu nebo krajskému soudu, popřípadě soudu zřízenému k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu.
Usnesení, jímž odvolací soud zrušil usnesení okresního soudu a postoupil věc Krajskému soudu v Brně jako soudu „věcně příslušnému“, není rozhodnutím o „místní příslušnosti“ soudu. Konkrétní soud se v rámci postoupení věci soudu „věcně příslušnému“ označuje proto, že jinému věcně příslušnému soudu se věc předat musí. Proto také ustanovení § 104a odst. 6 o. s. ř. (jež platí i pro poměry rozhodnutí vydaného v odvolacím soudním řízení podle § 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř.) v části věty za středníkem určuje, že ustanovení § 105 o. s. ř. není takovým vymezením dotčeno, tudíž soud, jemuž byla věc takto postoupena, proto může zkoumat svou místní příslušnost.
Dovolací námitky proti nesprávně určenému „místně příslušnému“ soudu, směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o věcné příslušnosti jiného soudu prvního stupně vydanému v režimu ustanovení § 219a a § 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jsou tudíž právně bezcenné a na jejich základě ke změně nebo ke zrušení takového rozhodnutí přikročit nelze. Důvod připustit dovolání k zodpovězení otázek, jež pro výsledek dovolacího soudního řízení nemají žádný význam, tak dán není.
Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší soud ČR podané dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
(citované usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. února 2016 sp. zn. 29 ICdo 11/2016)
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr připomíná, že nabízí právní pomoc při vypořádání společného jmění manželů, během rozvodového soudního řízení a dalších občanskoprávních sporech.