Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma k řízení, ve kterém se obviněný dovolává k Nejvyššímu soudu České republiky na základě námitek a důkazů, se kterými se soudy již řádně vypořádaly.
Opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné.
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28. 5. 2015 byl obviněný uznán vinným jednak zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“) ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dále přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku.
Za uvedený zločin a přečin a dále za sbíhající se přečiny poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 9. 12. 2014, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 31. 3. 2015, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šest a půl let nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
V předmětné věci podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 3. 9. 2015 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti výše uvedenému usnesení se obviněný bránil mimořádným opravným prostředkem, tedy dovoláním, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že soud chybně vyhodnotil provedené svědecké výpovědi, kdy některým z nich přisvědčil a jiné naopak označil za nevěrohodné. Z důvodu nesprávného hodnocení provedených důkazů pak došlo, dle obviněného, k chybnému posouzení skutku jako zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dále přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný rozporuje především věrohodnost svědků a dále namítl změnu výpovědi soudního znalce.
Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obdobné námitky jako v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, dokonce i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud České republiky shledal, že se obviněný snaží v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Přitom opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
V posuzované věci obviněným uplatněné dovolací námitky výhradně směřují do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům prvního a druhého stupně vytýká v prvé řadě nesprávné hodnocení důkazů, zejména tedy svědeckých výpovědí, dále nevěrohodnost některých svědeckých výpovědí a soudního znalce a přitom současně prosazuje vlastní hodnocení důkazů a vlastní, pro obviněného příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou verzi skutkového stavu věci.
Soudy prvního i druhého stupně ve svých rozhodnutích přitom podrobně rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly u hlavního líčení provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněného vycházely.
Soudy si přitom vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v § 2 odst. 6 tr. ř., dle kterého „orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu“.
Nejvyšší soud České republiky připomněl, že rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné kompetence obecných soudů. Je zcela a pouze na úvaze obecného soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy, k jakým se přikloní, a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná.
Obviněný neuplatnil žádné právně relevantní námitky. Dokonce ani nerozporuje objektivní či subjektivní stránku předmětných skutkových podstat u kvalifikace jeho jednání jako zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, nýbrž pouze poukazuje na chybně vyhodnocený proces dokazování.
Na základě výše uvedeného, musel Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jelikož bylo podané z důvodů, které nejsou uvedeny v tr. ř. (§ 265b), a tudíž nejsou přípustné.
(citované usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. února č. j. 3 Tdo 51/2016-23)
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr doplňuje, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a pouze, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání je zakotvena v důvodech uvedených v § 265b tr. řádu.